Ke konci prázdnin míříme opět na Šumavu. Část našeho pobytu na Šumavě samozřejmě musím vyhradit cyklotrampingu. Nořím se tedy do mapy. Kudy že povede má cesta? Nějaký okruh na čtyři dny by to chtělo. Co takhle pro změnu nějaké řeky? Letos jich ještě nebylo dost, haha. Do oka mi padne Vydra, Otava, Blanice a Vltava. Čtyři řeky, čtyři dny, to zní jako plán! Mám trasu, paráda! Podél čtyřech řek navštívím i místa jako je Rábí, Písek, Putim a třeba Prachatice. Tam se rád podívám. Mám zabaleno a opět mne přepadá takové to příjemné ouzko a lechtání z nadcházejícího dobrodružství…

Celkem 270 km
Výstup 3997 m
Sestup 3953 m
18. 09. 2017
Martin Zelda Zelinger

4 ŘEKY

Den první

Ráno vyjíždím brzo a hned z ostra za barákem do kopce na Churáňov a dál směr Kvilda. V lese zjišťuju, že jsem se v tom natěšení zapomněl nasnídat. Ještě, že jsou všude kolem borůvky. Když už jsem celej modrej a stejně stále hladovej, pokračuji dál. Na Kvildě se ani nezastavuju. Když vidím tu frontu turistů u místní pekárny, raději ne. Pokračuju dál směr Modrava. Na Modravě jsem poprvé a je to tady fakt kouzelný. Dřevěné domky, hotýlky a nádherná krajina. Je brzo ráno, všechno ještě spí a je tady klid. Fotím si místní pivovar a vítám se s první řekou na mém putování. Vydra je zde nádherná horská říčka. Vlastně celou cestu je nádherná.

Z Modravy pokračuji dál podél Vydry a stále z kopce. Sem tam se musím zastavit a pokochat se tou burácející, nahnědlou, studenou vodou, která se prodírá mezi kameny. Je vidět, že včera vydatně pršelo. Projíždím Antýgl a Srní a stále z kopce. Moc nezávidím těm cyklistům, kteří se škrábou nahoru. Frčím dolů opravdu dlouho. Nakonec projíždím ostré serpentýny, no je to nádhera! Hulákám blahem a radostí! Dál pokračuji už údolím a po rovince podél Otavy. Řeka je zde mělká a ideální na koupání. Koupat se nebudu, je kosa. Blíží se čas oběda a tak vyhlížím nějakou pěknou knajpici. V Divišově, kousek před Sušicí, je hned u silnice hospoda. Určitě doporučuju k návštěvě. Dobré jídlo a Bernard s pěnou jak šlehačka. Po obědě už mířím do Sušice, kde konečně opouštím hlavní silnici.

Po cestách vedlejších přijíždím do Rábí. Mám žízeň. Hospoda to jistí. Na zahrádce tady sedí vybraná společnost včetně bývalého starosty Rábí. Tak na tyhle štamgasty jen tak nezapomenu. Povídáme až do pozdního odpoledne. Starosta dokonce došel domů pro jeho speciální kyselé okurky. No takovou dobrotu jsem ještě nejedl! Navečer se s touhle veselou partou loučím a jedu hledat kemp. Nemusím daleko. Hned kousek ve Velkých Hydčicích je krásný a tůze útulný vodácký kempík. Stavím stan a jdu si sednout ke kiosku. Parta už obveselených vodáků mne láká k ohni. No nepohrdnu. Rád se ohřeju. Když už se mi nechce halekat u kytáry, loučím se s vodáky a jdu spát. Libuju si, jak mi tenhle výlet pěkně začal.

Den druhý

Ráno se probouzím brzy, kemp ještě spí. Dám životadárnou koupel v Otavě a balím bágly. Po Otavské cyklostezce míjím Horažďovice až do Střelských Hoštic, kde si dávám gáblík. Otavská cyklostezka je moc pěkná. Vede z části po turistické značce a z části po asfaltových okrskách. No moc pěkný to tady mají.

Ze Střelských Hoštic mířím dál směr Strakonice. Stále ta pěkná Otavská cyklostezka. U Strakonic po červené značce a přímo u vody je opět krásné občerstvení s velkou zahrádkou. Nespěchám, sedám a dám si párek. Trochu jsem se tady do tý vody zakoukal, ale už zase pokračuju dál. Od Strakonic opět vede dál Otavská cyklostezka. Krajina je tady rovná, takže cesta pěkně odsejpá. 

V Ražicích mám opět hlad. Párek nestačil, zajím ho pro změnu klobásou. Najednou se přihrne parta cyklistů. A to hodně veselá parta! Okamžitě se dáváme do řeči. No a to víte, jak se sejdou cyklisti, tak je hned o čem mluvit. S touhle veselou partou zapomínám na čas. Smráká se, musím dál. Loučím se s partou a razím směr Putim. Poradili mi tady kemp. Skoro za tmy přijíždím do Putimi. Kemp je zavřený, co teď. Jedu tedy do vesnice, podívat se po nějakém noclehu. Přejíždím most, kudy si to štrádoval Švejk na Budějice. Je to tady útulný. Řeka Blanice, mlýn, jez a hlavně krásný palouček se stromem uprostřed. Dál nejedu. Tohle místo je dokonalý na složení hlavy. Je tma, už ani stan stavět nebudu. Lehnu tedy jen na karimámu, hlavu opřu o strom a saju tu atmosféru místa, kde je cítit to genius loci Švejka a té doby. Šumí jez a já po chvíli usínám.

Den třetí

Budím se zimou, padla rosa, mlha a já nevim, co všechno ještě. No klendra jako blázen. Spacák rozmáchanej od rosy. Musím počkat, až vyjde sluníčko, to mne rozehřeje. Klepu se jak ratlík, ale co mi zbývá. Ze spacáku nevylezu. Jaké to překvapení, když z druhé strany cesty z baráku vyjde stará babička a míří ke mně s horkým čajem v ruce. Nevím, co říct. Děkuju…moc děkuju! Až se mi derou slzy do očí. To jsem tedy opravdu nečekal. Zahřívám se tím horkým a sladkým čajem a přemýšlím, jestli to nebyla ta samá babička, co Švejkovi donesla brambůrku na zahřátí. No prostě na Putim a na tenhle zážitek do smrti nezapomenu. Vracím babičce hrnek na okno a vyrážím směr Písek. Opět cyklostezka podél Otavy, krásnou krajinou až do Písku. V Písku se moc nezdržuji, je tady moc lidí. Fotím jenom most.

Z Písku do Vodňan je to nuda po hlavní silnici. Mohl bych po vedlejších, ale mám jen čtyři dny a to bych nestíhal. Vodňany a Bavorov si dávám se známou lidovou písní a pokračuju směr Prachatice. Začínám nějak pociťovat únavu. To je ta minulá noc v Putimi, proklepaná zimou. V Prachaticích dávám pívo a koukám na ty kopce před sebou. Študuju mapu a vidím serpentýny. Je mi jasný, že nepojedu z kopce. No nic, vzhůru směr Volary. Ve stoupání mi docházejí síly, ale totálně. Krize. Motá se mi hlava. Nezbejvá nic jiného, než do sebe nacpat ten gelovej sajrajt. To nesnáším, ale vozím jeden pro takový to…co kdyby. Ale zabral a já se doplácal až nahoru na kopec. Nahoře volím cestu po žluté, už mám tý silnice plný zuby. Jaký to překvapení, asi po dvou kilometrech se přede mnou objeví značka práce na silnici a že je ta silnice slepá. No co, to projedu. Neprojedu. Přede mnou potok, kde by měl být most…není. Takže pěkně zase zpátky do kopce na hlavní. Ve Volarech dám jídlo, snad mi to pomůže. Dneska už hlavně né daleko. Koukám do mapy a nacházím kousek kemp Soumarský Most. Když jsem se sotva dovlekl do kempu, nestačil jsem se divit. Řeka Vltava tady tvoří takovou podkovu a poloostrov, kde se kempuje. No nádherný místo! Projíždím to tam a zpět a nemohu si vybrat místo na spaní. Všude je to pěkný. Nakonec najdu místo hned u malého brodu, kde si řeka povídá. Tady budu dneska spát. Sousedi mě zvou ještě k ohni. Omlouvám se, ale na to už jsem moc unavený…ale díky. Ulehám, vypínám….

Den čtvrtý

Ráno vystřelím ze stanu jak raketa. Opět plný sil a svěží. Posnídám paštiku a starý chleba, který s sebou vláčím už od prvního dne a razím směr domov. Za Lenorou ještě jeden kopec a pak už jízda po vrstevnici podél Vltavy. A nebo ani vlastně nevím, jestli byly ještě nějaké kopce, jede mi to samo, nohy nevnímám. Jen se kochám tou nádhernou šumavské krajiny. Všude kolem slatě, pasou se krávy a koně, kopečky, lesy, no je to ráj. V Borové Ladě se stavte v restauraci Borůvka. Výborně tady vaří! Poobědvám, odpočinu, už je to kousek. Nové Hutě a krásné kopce kolem a pak přes les až na Nový Dvůr a tady už jsem doma. Výhledy na sjezdovky Kobyla a Churáňov mne vítají. A z kopce dolů a jsem v Michalově.

No to to uteklo. Skvělej výlet. Hlavně to bylo o hodně nádhernejch setkáních se skvělejma lidma a vůbec hromada zážitků. Sáhl jsem si na dno a prodělal několik nádherných euforií. A tak to má být a proto to dělám. A ještě jednou… Babičko z Putimi, mockrát Vám děkuju!!!!!

Diskuse