V sobotu se jede ten Držkov.. víš to viď? Povídám své ženě co nejmilejším tónem, ale dost sebejistě, aby necejtila náznak pochybnosti… Její odpověď ve stylu,; ”Aha.. a uvědomuješ si, že se stěhujeme…” mě trochu odzbrojila. Kdybych řekl, “Jo vím” a šel dál, už bych dneska asi nepsal ohlédnutí.

15. 02. 2017
Jan Pilík

FAT BIKE CHALLENGE 2017 OČIMA MUŽE

Sobota před šestou hodinou ranní byla nevlídná k výlezu z pelechu. Já se s tím nějak poperu, ale větší stres je opatrně probrat spící princeznu co má komaťák… “ŤU ťu - ňu nů.. jedeme na kola, pěkně se projet.. užít si den na sněhu.. jupí…” Hele na rovinu jo, asi nebyl způsob jak z toho efektivně ven, ale šanci jsem tomu dal… na konec dobrý. I když ten pohled mě budí ze sna ještě dnes. Přece jenom jí nebudím na wellnes víkend s čokoládovým zábalem a romantickou véčou u labutí z růčníků. Budím jí na vejlet, kde jí bude kosa, bude se potit, bolet jí nohy, bude mít hlad a převlékat se bude v tělocvičně. Tak se snažím víc, než jindy.

Rychlé kafe, věci do auta a jedem. Na dálnici se zapojujeme do kolony nového turnusu lyžařů, kteří jedou na krev, protože vleky jezděj od 8:30 a pak to stojí za ho… A studený bombardino za 120,- je otrava.. Takže na plný čáře pouštím Q8mu s dřevěnejma sáňkama na střeše a přeju pěknej manžestr..

V Držkově zkušeně odbočuju ke kulturáku, kde na parkáči hned dostanu svojí vítací porci urážek, protože jsem jitrnice co se narodila v Praze a ne v Jeřmanicích třeba. No nic, jdem si dát výbornou snídani a druhý kafíčko. Účastníci už se formují a pozvolna připravují. Na první pohled je účast hojná a tak to vypadá na kvalitní den. Give me five s Honzou Ž., rychlý rozhovor a pomalu se jdeme převlékat. 

Část kdy vám žena/přítelkyně pokládá otázky co si má vzít na sebe je asi na dlouho. A pokud jí zde mám nějak rozebírat, tak to strategicky nikomu z nás nepomůže. Náznak je v článku od Zůzy.

Stroje máme výborně připravené, takže není potřeba řešit více. Peloton před budoucí meccou CZ bikepackingu (jak KD Držkov nazval Ondra) čeká na svou kompletní sestavu a poslední instrukce. Pojedou se dva okruhy abychom se nerozdělovali. Jízda na sněhu paráda, asfalt vopruz, ale taky sem mohl tahat krabice do auta z 5. patra bez výtahu. Takže mě to vlastně baví. Zkouším povrch na zasněžené pláni, kde se všichni boří, jen já se svou váhou oblečeného kopí sem spokojený. Sjezdy korýtkem jsou parádní, mám teda lyžařské palčáky, tak se ty brzdy teprve učím. Zůza to vidí trochu jinak. Občas je sprostá. Ale i tak si myslím, že jí to baví. 

Jedeme si dál a najednou jsme v pěti. Obec Jílová je krásná (pokud je to ta u Prahy) tahle ne. Dag a Honza dávají call s Ondrou a domlouvají, kde se teda potkáme. Na místě smluveného setkání jsme dříve a tak krátíme čas kvalitním rozhovorem. Přijíždí zbylá cca25ti člená skupina a jede se dál směrem k Navarovskému zámku. Míjíme otisk boty J. Cimmrmana v kravinci a bludného Holanďana, který nazouvá řetězy na své vozidlo. 

Cesta je dlouhá, pro jedince, kteří vzali kolo do ruky naposled v říjnu. Dag nás utěšuje informací, že budou řízky. Hozna Ž. zahazuje rukavice a kolo vzteky hned po tom, co se dozví, že budou krutí… nevadí, alespoň neubude. Z asfaltu jedeme na okruh psích zpřežení a běžkařů, kde kupodivu není hůlka přes záda a pes v nohavici. Jede to pěkně a když se objeví cíl v dohledu Zůza nahazuje i úsměv.

Po převléknutí si dáváme další double picollo a jdem se mít dobře ke guláši a řízečkům. Pochvala do kuchyně, bylo to vše vynikající. Pak následuje příjemná debata do které se připojují lidi jako Zvíře z eco garáže, Kamil z Acepacu a kluci z Nalehko. Dozvídáme se pro nás spoustu nových a užitečných věcí. Je legrace a dobrá nálada. Druhá tlupa brázdí slibovaný druhý okruh a mají náš respekt. Čas běží a my pomalu budeme muset zvedat kotvy. Neradi, je nám tu dobře. O to víc se sem rádi vrátíme, příště snad na celou akci. Ne jenom na ty řízky.

Rychlé ohlédnutí.

Ne žena mě nebije. Ano kolo jí baví, ale né do kopce… Ano, drží v ruce řízek a ptá se, jestli v těch kalhotách není tlustá. Kolo na sněhu má 100% svoji budoucnost (když teda nějaký sníh bude). Není potřeba se honit za výsledkem, aby byl člověk spokojený. To ale tady asi všichní ví. Nejen bio olej na řetez od Zvířete je super nápad. A ultralehkou karimatku asi potřebuju + ty vodotěsný fusekle… to je bombice! Dost často mi totiž teče do bot.

Tak se mějte pěkně. A to metro nezáviďte, ve finále je tam stejně nuda.

Diskuse