Salsa, Surly, Co-Motion, 29+, fatbike všech značek, … moderní cestovatelské a dobrodružné stroje jsou super, sexy, prostě k sežrání. Není to ale o kole. Zážitky na něm nejsou závislé na technologické úrovni výbavy a někdy je oprava cantilever brzdy pod předním nosičem, viděno zpětně skrz pivo, veselým zpestřením víkendu.

Celkem 121 km
Obtížnost 3 z 5
29. 09. 2016
Pavel Zvirze Zvěřina

NA VINTAGE OCELI OKOLÍM BRD A NA PLEŠIVEC

Moderní stroj mi rodinný rozpočet nedovolil, ale sehnat na cyklobazar.cz starého ocelového Scotta, odstrojit, nechat opískovat a nalakovat komaxitem, osadit zbytky z tuningu celopéra a výprodejovými plášti (je 26” opravdu mrtvý rozměr?) vyšlo na necelých deset tisíc korun, přičemž nejdražší kus byla řídítka Ergotec Aero Wing.

Kolo bylo hotové od února, ale změna práce a takové to “furt něco” chlapa ve středním věku mi dovolili naložit a vyjet až v červenci. Dag a ostatní přispivatelé provází své zápisky GPS soubory, profily trasy a podobnými vymoženostmi. Já jedu za nosem s mapou a buzolou, vypnutým mobilem pro všechny případy a jediné elektro zařízení sebou je cyklocomputer a nezbytný starý kompakt Nikon. Nutno přiznat, že mapy je dobré sem tam obměnit, vjet do čerstvě otevřeného vojenského újezdu Brdy s 20 let starou mapou není to pravé ořechové. Ale, jsme v Čechách, uprostřed hustě obydlené Evropy a z lesa do vsi to není nikdy dál, než pár hodin jízdy.

Vyrazil jsem tedy v pátek po sedmé večer za nosem směr Beroun, Zdice, Hředle, Březová, Bzová a posilněn jedním malým v hospodě u silnice hledal první nocleh. Zápraží opuštěné chalupy u potoka posloužilo skvěle a dokonce se mi ráno povedlo uvařit snídani, sbalit a po anglicku zmizet, aniž mě zpozorovala rodinka dorazivší na víkendovou brigádu do vedlejší chalupy. Následoval směr Točník, Zbiroh, Kařízek, Jivina, Zaječov, Kvaň, Chaloupky, koupačka ve vodní nádrži cestou, jméno si nepamatuji, dále bývalá ves Hrachoviště ve výše zmíněném a dnes již bývalém vojenském prostoru, z níž zbyl jen pomník připomínající, že tu kdysi žili a pracovali její obyvatelé, pak na Křešín, kde doporučuji stavit se na rodinné kozí farmě pro výborný sýr a skvěle vychlazeného Kozla, a dále do Jinců, kde přišlo rozhodnutí podívat se zase jednou na vrchol Plešivce, když už jsem tu. Stoupání prověřilo limity mých 43 let používaných kolen a pohonu 1 x 9 s plackou 30 a kazetou 11 - 34. Pár set metrů za odbočkou ze silnice už jsem pokorně tlačil a co teprv pod vrcholem na šutrech a kořenech! Rozhled z Plešivce do údolí Jinců je ale před západem slunce nádherný a stál by i za to vynést stroj a náklad po kouskách. K noclehu jsem zvolil plešivecké jezírko, kde byl úžasný klid a v noci úchvatný pohled na hvězdy orámovaný korunami stromů. Sjezd k němu s naloženým kolem byl opravdu čisté bikepackerské enduro a ráno jsem seřizoval hlavové složení, dotahoval nosič a brzdy. V neděli bylo vedro, jak v peci a tak jsem po ranní hygieně v jezírku přes Lhotku, Lochovice, Chodouň, Lounín, Koukolovou horu, Slavíky, Zdice a Beroun směřoval k lomu Alkazar před Srbskem na koupačku v Berounce. Následovala nezbytná odpolední káva, návrat po cyklostezce do Berouna a závěrečné stoupání na Tetín ke garáži a domovu. Výsledkem je krásných 121 km po asfaltu, šotolině i šutrech za dva dny a jeden večer s průměrnou rychlostí 13,4 km/h, čistá hlava, trochu bolavá kolena a chuť na další malá dobrodružství cestou za nosem.

Diskuse