…je jednoduchý plán: Prozkoumat vzdálenější stezky, kam bych se jinak musel dopravovat vlakem, vyčistit hlavu po týdnu v zajetí korporátu a ještě strávit půl víkendu s rodinou.

Celkem 100 km
Výstup 1800 m
21. 11. 2017
Pavel Zvirze Zvěřina

PÁTEČNÍ PŘESNOCÁK

Na stezku „Podél Kačáku“ z Unhoště směrem na Nenačovice a oblast kolem vodní nádrže Klíčava jsem si brousil zuby od doby, co ji bajker Glogi na serveru Trailforks zmapoval. Podle profilu ideální záležitost na lehce naložené celopéro, abych si houpání stezek v úbočích údolí Loděnice pěkně užil. Poslušen zkušeností se změnou jízdních vlastností naloženého kola jsem v pátek po práci přezul na cestovně oblíbené Continental Race King 2,2“, do rámu naložil nářadí, pumpu a duši, za představec foťák, Leatherman a čelovku, do řídítkové brašny umístil stan, kuchyň, jídlo a nezbytnou elektroniku a pod sedlo jen spacák a karimatku. Při průjezdech složitějším terénem ve větších rychlostech se mi osvědčilo mít zadek lehčí, váhu vpředu lépe uřídím a nic se mnou zezadu nesmýká. Pohodlí mého teleskopu jsem si bohužel ve sjezdech vychutnat nemohl a doufám, že je jen otázkou času, kdy některý z domácích výrobců zaplní díru na trhu podsedlových brašen kompatibilních s teleskopickou sedlovkou. Omezený nákladový prostor rámu celopéra rozšířil milovaný batoh Deuter Trans Alpine 32, kde se vezl rezerovár se třemi litry vody, teplá bunda, pláštěnka, větrovka a drobné doplňky oblečení. Hnedle bylo šest a čas vyrazit. Na konci srpna je už v půl deváté tma a z Tetína pod Klíčavu je to téměř 30km, z toho polovina terénem.

Od garáže do Berouna to mám z kopce, do Nižbora po cyklostezce podél řeky a za Nižborem na mne čekal téměř pětikilometrový výjezd začínající na silnici a posléze pokračující po dřevařských cestách a šotolinách až nad Klíčavu. Sjezd pod hráz vodní nádrže ale stál za každé šlápnutí! Zprvu lesní cesta se po chvíli zúžila v klasickou stezku vinoucí se v ideálním sklonu úbočím údolí. Sem tam lehce na brzdy, občas lehce přišlápnout, tak jsem se bavil s pozadím mírně za sedlem závěrečné tři kilometry. Nádhera! Na hrázi jsem zjistil, že Klíčava nejde objet, neb její břeh přiléhá těsně k Lánské oboře. V mapě to tak nevypadalo a původní plán byl zakempovat někde u vody. Využil jsem tedy pohostinství správce přehrady, jež mi dovolil postavit stan na zahradě u chaty, uvařil večeři a šel spát.

Po půlnoci přišla slušná bouřka a pršelo až do rána, kdy kolem sedmé přestalo. Rychle jsem uvařil snídani, vytřepal ze stanu co nejvíc vody, sbalil a vyrazil v mizející ranní mlze po červené turistické značce nádhernými lesy kolem Klíčavy směrem na Lány. Nejtěžší stoupání podél plotu Lánské obory jsem absolvoval po silnici a ve dvou třetinách cesty odbočil opět do lesa na žlutou značku. Před Lány jsem chvíli laboroval nad mapou a zvolil trasu po polních cestách přes Družec do Unhoště. Jílovitý povrch strnišť byl po bouřce rozmoklý, a ač vypadal sjízdně, po několika desítkách metrů se mi přestalo točit přední kolo. Blatník se ucpal blátem se slámou. Musel jsem zhruba kilometr tlačit a pak cíleně projíždět louže, abych se nánosu zbavil. Cestou mě provázelo skoro neutuchající burácení letadel, moje trasa protínala letový koridor Ruzyňského letiště, a ve spojení s pohledem na haldu dolu Tuchoměřice mi připomnělo, jak moc naše civilizace využívá přírodní zdroje. Po chvíli bloudění před Unhoští jsem nakonec zdárně našel začátek modré značky a vyrazil po úbočí údolí Loděnice na 24km dlouhé, nádherné, houpavé klesání přes věčně rozbahněné Podkozí. Už při vjezdu na stezku se o mě pokoušel hlad, ale jízda byla tak záživná, že jsem vydržel s rozinkami a semínky z pohotovostního pytlíku a obědval až u stánku kousek od sklárny v Nenačovicích. Po siestě s vychlazenými Krušovicemi a čokoládovou zmrzlinou jsem pokračoval loukami podél vody přes Chrustenice do Loděnic a dále známou trasou do Svatého Jana pod skalou, kde rozhodně doporučuji zastavit a strávit nějaký čas prohlídkou pamětihodností, dále do Hostími a po červené turistické značce do osady v Kozle, kde se Loděnice, aka Kačák, vlévá do Berounky. Po frekventované cyklostezce jsem kolem zbytků předválečného opevnění dojel do Srbska spláchnout žízeň Plzní ve vyhlášené restauraci „U Berounky“ a celodenní pot v řece. Nakonec přišel závěrečný úsek po nově zbudované cyklistické trase na pravém břehu Berounky k poslednímu výjezdu k tetínskému hřbitovu a zpět do garáže.

V nohách mám za páteční odpoledne a sobotu téměř 100km a přes 1800m stoupání. Výbava by se dala doladit lahví jistoty pod rám, odlehčit o větrovku, pár drobností a foťák, případně nahradit stan bivak pytlem. Při noční bouřce jsem ale byl za to kilo stanu navíc rád a článek bez fotek by … no prostě by to nebylo ono.

Diskuse