Nu dobrá tedy. Chtěli jsme jet původně na běžkách z Rudy k Lipnu a zpět. První únorový víkend bude určitě na sníh spolehlivý. Jsme si říkali a plánovali. Bohužel globální počasí si s plány běžkařského výletu pohrálo po svém.

Celkem 200 km
Výstup 3200 m
27. 01. 2017
Radek Mach

PRVNÍ JARNÍ KOLOVEJLET 2016

Záložní plán B stal se plánem A, proto sobota 6.2.2016 ve 3:45h sraz v KT na nádru, ve 4:00h odjezd směr Beroun. Protože máme ve skupině specialistu na drážní přepravu osob, administrativně jsme odbaveni online, kupé rezervované, vytopené na požadovanou teplotu, prostor na odložení kol taktéž zajištěn. Jen ta pakáž, chamraď vožralá, trhající si oblečení a dokazující si pěstmi ve tmě, kdo je větší borec, nám ruší ranní idylku. A navíc jedou s náma. Naštěstí vystupují někde u Přeštic. Vidle jedny nevychovaný.

Cesta díky dostatku iontových nápojů utíká dost rychle, až se ozve „Beroun“. Tak a je to, honem ven.

Káva a pečivo, nastavit navigaci a ke startu pozor jedem!

Cesta Beroun-Dobřichovice poměrně rychlá, Dobřichovice za ranního rozbřesku. Krásný a bezbolestný začátek dne.

Pohodový začátek se mění v prudký krkolomný výjezd až tlačení. Náš cíl je pak držet se hřebene Brd po červené turistické. Příjemné posezení u Čunčí huby (fazolová polévka, pivo) o půl deváté ráno nám dodává sílu do další části Brd. Venku potkáváme ranní běžce, my na computeru už máme 40.km… Objíždíme bývalou raketovou základnu Klondajk, kde vjedeme, vlezeme do léčky místních dřevorubců. Dostaneme vynadáno, co sem lezeme, trochu jim to vracíme a tak se z toho vyklube skoro bitka. Je to ale odvaha ten chlap. Jeden proti čtyřem a s takovým slovníkem i když s mot orovou pilou v ruce…. Nu, nakonec odešel, po svých.

Vracíme se do naší poklidné idylky najížděných kilometrů. Idylka počíná být narušována bioplynovým projevem fazolové polévky od Čunčí huby. Toto nás provází až do druhého dne. Bohužel včetně noci.

Výjezd na Studený vrch už začíná trochu bolet. Hlavně se z toho nepo…  Kromě Standy nás nožky bolí všechny. Je to ostatně naše první kolo v tomto roce… Začíná krásná trailová část přes Kuchyňku a klesání do Jínců. Těšíme se na obídek a pivásko z místních zdrojů. Je poledne, nejvyšší čas. Hospoda dobrá, laškování se servírkou, závěrečné foto před hospodou a hurá do jižní části Brd. Zde nejsou hospody, nic, tedy dobře, že jsme do sebe nahrnuli, co se dalo.

Valdek, zřícenina hradu, dost lidí, Brdy jsou čerstvě otevřené veřejnosti a je to znát. Ale uhýbáme do méně známé části, na Jindřichovu skálu. Kocháme se výhledy, ale honem dál přes letiště na Jordán. Stoupání z letiště okolo bunkrů (známých ze Svěrákovo Obecné školy) až na vrchol dopadové plochy. Začínám bejt jalovej… Nádherné výhledy na Brdské vrchy, lesy a vřesoviště. Máme hoďku a půl do tmy a před sebou nejvyšší bod dnešního dne. Vrchol, který není vrcholem, přes to to byl vrchol. Tok. Na vrcholu Toku, který není vrcholem a nejsou ani výhledy se nezdržujeme. Smráká se, valíme. Kluky protahuju po místních kančích stezkách, projíždíme okolo nevybuchlé munice a rychle na Prahu! Za počínající tmy přijíždíme k vysílači/radaru a odbočujeme k poslední dnešní vyhlídce. Zapadá slunce, ohnivý obzor. Je zima, sjíždíme z Prahy už po normo cestě. Bohužel první dnešní defekt přichází zrovna teď. Černého Petra má Petr. Pomáháme mu svícením, dobrou radou. Všichni svorně jsme vykosli, oblékáme na sebe vše, co máme. Nakonec se rozhodneme pro zkrácení plánované trasy a frčíme rovnou do hospody do Věšína. Výborná véča, hektolitry čaje s rumem. Dokonce i ten cukr jsem si tam přidal. Spát tu ale nebudeme. Jede se dál. Stoupáme na Třemšín, kde dle dostupných informací by mohla být bouda na přespání nebo bývalý partyzánský bunkr… Hlavně se nezpotit, ale jet furt.


Bunkr neprojde schvalovacím řízením. Zato Třemšínská bouda, která je bývalou i současnou kapličkou, je ideálním místem. Opovrhujeme zatopením v kamínkách, které zde jsou. Ó jaká chyba!!! Celou noc klepu kosu, nohy zmrzlé. Když zvednu hlavu, hrozí přiotrávení bioplynem. Pro mě noc hrůzy. A kolegové se válí až do rozbřesku.

Ale koneckonců, pěkné to bylo. 

 Startujeme závěrečným stoupáním na Třemšín. Ideální na rozdejchání.

Odvážné sjezdy a na ně navazující zabahněné lesní cesty jsou znamením tohoto dopoledne, chvílemi okořeněné kančí stezkou. Pěkné to je. I Standa je spokojenej. Jedinej, kdo protestuje, jsou  naše stroje, které úpí pod nánosem bahna…

Opět trochu upravujeme trasu a jedeme na obídek do obce Vrčeň. Mezitím ovšem projíždíme republikou Střížkov, obdivujeme místní Fernetárium, fotíme se před úřadem vlády a vzdáváme poctu u památníku neznámého pijana. Vrčeň a hospoda na faře. To je výzva. Je poledne a zvony svolávají k nedělní sešlosti v kostele. Nás ale přitahuje fara/hospoda naproti. Výborná kachna se zelím, pivo a tradiční čaj s rumem. Tentokrát i do bidonu na cestu s sebou. Plni dojmů, kachýnky a píva projíždíme Nepomukem a nastupujeme do Plánického hřebene. Už víceméně pohodová cesta až do Plánice.  A pak Křižíkovo cestou až do Klatov. Závěrečný čaj s rumem a honem domů.

 Žádný světoborný výkon to nebyl, ale na to, že jsme byli letos poprvý na kole…

Diskuse