Dag Raška 16. 10. 2015

Po několika konzultacích ohledně výběru vhodného fatbiku, padlo rozhodnutí pro pořízení fatbiku Salsa Beargrease Carbon.

Po několika konzultacích ohledně výběru vhodného fatbiku, padlo rozhodnutí pro pořízení fatbiku Salsa Beargrease Carbon.

Když jsem loni (2014), na konci cyklistické sezóny, měl úraz, jak jinak než-li na kole, tak jsem měl při léčbě spoustu času na brouzdání po internetu. A náhle jsem narazil na něco co mě zaujalo. Fatbike. Začal jsem pátrat po historii a po možném dodavateli tohoto kola. Čirou náhodou jsem narazil na společnost BikeBrothers Import z Držkova a slovo dalo slovo a po několika konzultacích a výběrem vhodného fatbiku, padlo rozhodnutí pro pořízení fatbiku Salsa Beargrease Carbon ve velikosti L. Beargrease je vyveden v bílé barvě, má převod 1×11 a je osazen přehazovačkou a řazením SRAM X1 a to včetně klik a převodníku o 30-ti zubech. O brždění se starají brzdy SRAM DB5, kde přední kotouč má rozměr 160mm a zadní 140mm. Představec, řidítka a náby jsou od Salsy. Sedlovka Truvativ Stylo je doplněna sedlem WTB Silverado. Ráfky Surly Marge Lite a pneumatiky 45NRTH Dillinger 4. Dále je zde hlavové složení Cane Creek, gripy ESI (ty jsem nasadil po nějaké době používání gripů Salsa) a nášlapy Shimano XTR. Celková váha kola je perfektních cca 10,5kg.

Následovalo netrpělivé čekání na telefonát, že kolo dorazilo a zároveň čekání na pozitivní zprávu od doktora, že můj bederní obratel již snese jízdu na kole. Nakonec se vše krásně sešlo v jeden týden, nejprve zpráva, že mohu začít opatrně trénovat na trenažéru a hned poté telefonát, že kolo dorazilo a je připraveno k vyzvednutí.

A tak koncem listopadu loňského roku zaparkoval fatbike Salsa v mé garáži. Ale co se nestalo? Není sníh! Tak to se může stát jenom mě. Copak se dá tohle čekání na sníh vydržet? Ne, a tak vyrážím na první projížďku po lesech v okolí Jeřmanic a zažívám první příjemné překvapení, že ta potvora tlustá, obludná valí do kopce poměrně lehce a bez velkého odporu a co teprve při vjetí do terénu. Koza skákavá! Dostávám do rukou jednu ránu za druhou a poskakuji po kořenech a kamenech a mám co dělat abych se udržel na kole. Po chvíli trápení mi najednou blikne, že kolo je nafouknuto na maximální tlak a že jsem byl upozorněn, že to musím odpustit. Zastavuji, odpouštím, nasedám, testuji, zastavuji, znovu odpouštím, zase nasedám a opět testuji. Tyto kroky několikrát zoopakuji až mám pocit, že jsou kola skoro vypuštěná a teprve poté se vše změní. Letím po kořenech a kamenech a skoro nic necítím. Vlastně je to stejné jako na celopéru. Možná i o trochu lepší, protože mě kolo nutí pracovat celým tělem. A hlavně nesleduji kudy si najet neb ta mrcha tustá se převalí přes vše. Raději končím a vracím se domů. Přeci jen moje záda ještě bolí. V garáži měřím tlak v pneumatikách a naměřím šokujících 0,4baru a to jak vpřeu, tak i vzadu.

Celý podzim jezdím do práce a z práce na tomto kole a dovolím si na něm čím dál víc. Tlak nechávám na naměřených hodnotách. Je pravda, že po asfaltu je valivý odpor větší, ale za to jezdím víc na pohodu a více se kochám a sotva vjedu do lesa, tak se nemusím starat o to kudy jedu a tak za chvíli brouzdám mimo cesty a užívám si to plnými doušky.

A náhle přichází zima. Nejdříve jsem trochu v šoku, že jsem neustále propocený z toho jak se dřu, ale postupně vychytávám systém oblečení a začínám si zimu opravdu užívat. O oblečení a vybavení na zimu zde ještě budu psát samostatný článek, protože je to opravdu kapitola sama pro sebe. Na kole jezdím opravdu všude kde se dá a také se mnou kolo jezdí všude. Každý víkend jezdíme na sjezdovky do Krušných hor. A tak dopoledne je ve znamení sjezdovek a odpoledne běžky a potom ještě stejnou trať na fatbiku.

Ranní a noční jízdy po Jizerských horách jsou k nezaplacení a co teprve výlet do Krkonoš. Prostě paráda! Jedinou nezbytností, kterou sebou musím neustále vozit je pumpička, protože hraní si s tlakem je opravdu věda. Sotva se začnete bořit, tak šup dolů a odfouknout, vyjede z lesa a najedete na silnici a ono to nezatáčí, tak rychle zastavit a zase dofouknout. A tak proběhla celá zima. Ve znamení odfukování a nafukování a neustálého hlídání oblečení. Ale první zima na fatbiku byl opravdu neskutečný zážitek. I závody ve Špidlu jsem, s nevalným výsledkem, absolvoval.

Zima skončila a já ještě zkouším hned na jaře absolvovat Singltrek v Novém Městě pod Smrkem. A zažívám další překvapení. Je to absolutně největší zážitek. Kolo valí jako tank a je i rychlejší než celodpružené kolo, aspoň v terénu. Horší je to na Asfaltové agonii, ale i ta se dá vyjet.

A tak končí můj první půlrok s fatbikem Salsa Beargrease. A závěr? Fatbike není kolo pouze na zimu, to opravdu ne. Dá se na něm zažít spousta zábavy i na jaře i v létě a ten kdo ho opravdu bez předsudků vyzkouší bude překvapen zábavností těchto kol. Co bych já osobně určitě měnil je převodník a to na 2×10 nebo 2×11. Občas se opravdu stávalo, že lehčí převody chyběly a například při, již zmíněném, závodu ve Špindlerově Mlýnu jsem zase postrádal trochu těžší převody při jízdách po rovině a z kopce. Dále bych vřele doporučoval mít ještě jednu sadu kol nebo na léto vyměnit pláště za nějakou levnější značku než je 45NRTH. Sice pláště jsou opravdu skvělé jak na sněhu, blátě, písku a šotolině, ale bohužel jejich pořizovací hodnota je dost vysoká.

To je asi vše co mě k tomuto kolu napadá. Pokud budete mít někdo konkrétní dotazy, tak se neváhejte zeptat a já vše rád doplním, tedy pokud to budu umět.

Materiál
Karbon

SHARE
  • Karbon

support: