BP meeting s Anglánem

Text a foto: Míra Horák

V hledáčku jsem měl pár ocelových rámů, Fargo od Salsy, Sardinku od Nordestů, Surlyho, Hunta a jednou náhodou jsem na rakouském bazaru narazil na takový bizár s hodně divnou vidlicí…nějaký Stooge Speedball, moc pěkný kousek jedné anglické rámařské garážovky. Avšak než jsem se rozkoukal, tak byl pryč. Začal jsem tedy pátrat a měl vlastně velkou kliku, v té době Andrew Stevenson aka Mr. Stooge zrovna uzavíral předobjednávky na model roku 2020…Scrambler. Chvíli jsem váhal mezi Sardinkou a Scramblerem, ale bi-plane vidlice mě okouzlila a zálohu jsem obratem poslal. Rámy se v tu chvíli připravovaly někde na Tchajwanu a Andrew čas od času rozeslal status, že se rámy zrovna lakují, balí a pomalu přidal GPS tracker na kontejner, ve kterém rámy pluly do Anglie. Možná že i webkamera, která by brala pohled ze stěžně tankeru, by byla vzrušující, ale tankery, jak víme, stěžně ani satelitní internet nemají, pokud si jeden nepřiplatí. Tak jednoho letního dne mi přišel mail, že mi Andrew posílá krabici z UK a za týden tu skutečně byla…a v ní Stooge Scrambler, zelená Pantone 5625C. Velká radost, rám krásně zpracovaný, vidlice úžasná, jednou ranou by poslala Vémolu na JIP.

Trvalo mi do Vánoc 2020, než jsem sehnal všechny vysněné díly, jednou se tu o tom možná rozepíšu. Stavbu jsem si vyloženě užíval a nespěchal, no a první jízdu jsem si vychutnal v lednu 2021, když i v Polabí napadla hromada sněhu. Ve stručnosti to je takový hravý nicméně stabilní tank, který skoro nic nezastaví, jasně, žádná gramařina, ale když jeden uváží skutečnost, že v těch kilových pláštích je půl litr plnotučného mléka, tak 13,33 kg není na oceláka vůbec špatné číslo.

S přicházejícím létem jsem už vymýšlel kam ho konečně vyvezu a náhodou jsem při listování FB narazil na akci s jednoduchým zadáním…49.8099981N, 13.9884472E, May 8 at 6 PM UTC+02 – May 9 at 12 PM UTC+02. Bylo vymalováno, celé to znělo velmi lákavě, mohl jsem poprvé zkusit jaké to bude vyrazit s Anglánem na trip. Vytáhl jsem brašny, na které se od léta prášilo a začal si chystat kolo na první letošní PB akci.

V pátek jsem si ještě naklikal svoji trasu přes mapy.cz a nahrál do hodinek; taková spíš vzpomínková/nostalgická…z baráku kus kolem Labe, pak na Prahu, kolem Vltavy, Karlův most, Petřín a Strahov. Dále po Ladronce směrem přes Karlštejn do cíle na Plešivci.

Ačkoliv jsem ráno vstával se sluncem, na cestu jsem vyrazil až po 8:00. Z Čelákovic kolem Labe do Lázní Toušeň pak rovnou na Prahu. Byla ještě celkem zima cca 3-4 stupně a krátké rukavice dávaly smysl až tak kolem 10 h, vítr nebyl moc kamarád, celou cestu do Prahy celkem svižný ksichťák, ani to moc neodsýpalo. V Praze to začalo být lepší, od Letňan byla cesta moc příjemná a projel jsem si tak zajímavá místa, která jsem doposud neznal. Lidí na Karlově mostě bylo příjemně málo, přes Kampu jsem to vzal do kopce na Petřín a v půlce si dal zasloužené první pivo a kulajdu.

Naklikanou trasu jsem po hodně zralé úvaze na Ladronce o 20 km odtučnil. Revize 50 hotovo / 70 před sebou nebyla pro mě v poledne nijak příznivá a bodybattery už měla řádně ukrojeno, nehledě na to, že grande finále byl výstup cca 300 vm a s tím slušně naloženým anglickým plnotučníkem jsem nečekal, že to bude hračka.

Cesta vedla víceméně po asfaltu, s 2,8 palcovými plášti to nebylo snadné, a zvuk co vydávaly hoblujíc vozovku byl lehce demotivující. Jakmile se ale od kol začalo prášit, bylo to jiné kafe, takhle obutý Scrambler je expediční záležitost, která se jen tak něčeho nezalekne, nicméně tarmak není ideální povrch na to si jízdu užít.

Na Karlštejně jsem byl kolem 16:00, kousek italského salámového koláče a jedno točené přišlo právě vhod. Před sebou jsem měl posledních 25 km, naštěstí tu a tam vedla cesta přes nezpevněnou cestu, tak to nebyla taková nuda. V Neumětelích jsem si tedy říkal, jaký byl ten Šemík frajer, že to s opruzenými kopýtky doklepal 45 km od Vyšehradu. Plešivec byl už na dohled a já začal shánět zásoby na večer a ráno, nakonec večerka v Hostomicích byla otevřená, načerpal jsem PHM a pomalu se chystal na finální výstup. Před obchodem jsem potkal dalšího blázna s kolem ověšeným Apidurou a bylo mi hned jasné, že jede také nahoru.

S Radimem jsem chvíli pokecal a vyrazil dál po své trase, která vedla kolem Smaragdového jezírka, měl jsem v úmyslu tam na chvíli skočit. Bylo už skoro 19:00, když jsem si fotil jezírko, slunce už tolik nedávalo a přístup k vodě nebyl tak jednoduchý, koupání jsem tedy odpískal a posouval se pomalu na vrchol Plešivce. Nakonec jsem to vzal ještě hřebenovou červenou trasou, víceméně tlačil, terén s velkými šutry nebyl ideální na závěr dlouhého dne, ale ty vyhlídky za to stály. V 19:15 jsem konečně zaslechl mezi stromy hlasy a po pár metrech kóta 49.8099981N, 13.9884472E úspěšně dosažena, víceméně hodinu po začátku bikepacking.cz konference.

Vřelé přijetí, pohodoví lidé, parádní západ slunce, příjemný pokec u ohně…co víc si asi tak přát…možná teda víc vrstev oblečení. První noc v hamace neměla vůbec chybu, jen mohli trochu přitopit, myslel jsem, že bude v noci tak 8 stupňů, nakonec tak 5 k tomu chybělo…no nebylo to úplně teplotně z mé strany zvládnuté, ale chybami se co…mučíme. Bylo nicméně krásně sucho, vítr houpal hemkokem a já obložený vším tím svým harampádím držel se ctí tělesnou teplotu až do rána.

Budíček v 6, Dag už dávno po snídani, polovina účastníků pomalu s očima otevřenýma vařila zasloužené ranní kafe. Sbalil jsem, chvíli ještě pokecal a v 7AM jsem se vydal z kopce dolů zpátky směr Karlštejn, v 9 z Dobřichovic vlakem, 10 v Praze; v poledne jsem už měl být u stolu…njn…svátek matek.

Tahle ještě nedozněla a už se těším na další takovou parádní BP rychlovku. Den osvobození od denních rituálů a starostí prostě vyšel nádherně.

Díky moc.