Jarní sraz v Krušných horách

Text a foto: Milan Mihalčin

Cestu jsem si krásně naplánoval z Prahy, protože od nás z Hané bych to asi v rozumném čase nedojel. Kontaktoval jsem Stupina, který je místní a domluvili jsme se na setkání a společné jízdě na místo. Počasí se začalo, jak je obvyklé když se člověk na něco těší, kazit a teploty klesat. S ohledem na místo srazu na hřebeni Krušných hor jsem zvažoval co všechno zabalit, zvítězil stan, protože pod trapem bych asi zmrznul.

V pátek ráno jsem vyrazil do Olomouce za vydaného deště a větru a dost nízkých teplot usedl ve vyhřátém vlaku a cestou sledoval radar. Nakonec jsem po obědě v Praze na nádraží usoudil, že ten déšť během odpoledne ustane a já vyrazil směr Letňany, Neratovice k Labi. Až do Roudnice jsem jel v nepříjemném dešti, nekoukal nalevo napravo. V Roudnici déšť rázem ustal a já se konečně mohl trochu kochat labskou cyklostezkou. V Litoměřicích jsem se ohřál v kavárně, prohlédnul si zběžně město a již pouze za protivětru vyrazil proti proudu Labe do do Ústí nad Labem, kde jsem si naplánoval přespání. Za Litoměřicemi začalo být okolí cyklostezky velmi zajímavé, Porta Bohemica mi otevřela bráno do Labského kaňonu a já se již za nesmělých slunečních paprsků začal kochat okolím a krásnou prázdnou cyklostezkou. Celkem rychle jsem dojel pod Střekov a k Masarykovu zdymadlu. Vyšlápl jsem si nahoru na hrad, přešel a prohlédl zdymadlo, je to krásná stavba, a vyrazil do centra Ústí nakoupit nějaké zásoby na večer a snídani. Přespání jsem měl poblíž jezera Milada. Jirka mi doporučil místo, které bylo krásně v závětří a stranou všeho dění. Noc byla celkem klidná, až na několik hlučnější partiček po půlnoci, které se potulovali okolo jezera.

Sobotní ráno bylo dost chladné, ale počkal jsem si na první sluneční paprsky a až po té vylezl ven. Sraz se Stupinem u něj doma byl až v 10:00, tak jsem nemusel nikam pospíchat, i když ranní nabídka kávy byla velkou motivací dorazit k němu o něco dříve. Cestou ke Stupinovi jsem díky zdržení se u bankomatu potkal dalšího bikepackera, Jirku, který měl stejný kávový cíl jako já. Společně jsem vystoupali nad Ústí k Stupinovi, dali si teplé espresso a již ve třech vyrazili na hřeben Krušných hor. Přiznám se, že mě stoupání dost překvapilo, ale bylo krásné počasí, těšil jsem se na teplý oběd na Cínovci a setkání se všemi. Na hřebeni bylo krásné, ale větrné počasí s úžasným výhledem do podkrušnohorské kotliny. Cesta na Cínovec uběhla rychle a po předchozích deštivých dnech jsme raději vynechali všechny nezpevněné pasáže. Po řádném obědě a odpočinku jsme se přesunuli na Moldavu, nakoupili zásoby na večer, před obchodem se náhle z Německé strany hraničního přechodu vynořil Adam. Pozdravili jsme se a krátce se rozloučili, protože on ještě pokračoval naproti další účastníci srazu. Po několika kilometrech přejezdu nádhernými loukami a pastvinami jsme dojeli na místo srazu. Na hrázi malé vodní nádrže s útulnou a ohništěm jsme byli první. Bob vybral opravdu krásné místi, díky Ti.

Během několika chvil se začali trousit další účastníci, již bylo pozdní odpoledne. Hráz se pomalu začala plnit koly, lidmi, stany a hloučky spolu hovořící bikepackerů. Někteří se vítali jako staří přátelé, někteří jsme se naživo viděli poprvé, ale všichni si měli spolu co říci. Probírala se jak technika, tak cesty minulé i budoucí, plány a sny. S blížícím večerem začala být dost velká zima, oblékl jsem se do všeho co jsem měl sebou a přemýšlel jak přežiju noc. Pomalu ustával hovor, místní kluci vyrazili domů a ostatní se začali choulit ve svých stanech, tarpech a hamakách.

Nedělní ráno ukázalo, že zima byla opravdu slušná, vzbudili jsme se do jinovatky a navigace připnutá na kole ukazovala -2°C. Naštěstí se ukázalo, že naše úvaha večer nebyla špatná a slunce začalo brzy svítit na hráz. Po nezbytné rychlé a hlavně teplé snídani začali všichni balit, loučit se a vyrážet na cestu domů. Měl jsem namířeno do Ústí na vlak do Prahy a pak dál domů. Počasí bylo krásně slunečné, ale po mrazivé noci, kdy jsem se moc nevyspal jsme spolu s dalším packerem zvolili nejkratší a nejpohodlnější cestu dolů do údolí a přes Dubí, Krupku rovnou na nádraží v Ústí. Cesta proběhla bez problémů a po polévce na nádraží jsme se rozloučili a každý vyrazili vlakem za svým domovem.

Sraz se opravdu vydařil, počasí nakonec o víkendu bylo chladnější, ti kteří vyrazili až sobotu se vyhnuli i dešti. Krušné hory jsem na kole navštívil poprvé, ale určitě ne naposledy. Bob plánuje gravelový happening na příští rok, tak se tam určitě uvidíme. Už teď se těším.

Všechny jsem Vás rád viděl a brzy někdy někde na kole na viděnou.