„Ošklivka“ Trek

Koncem minulého roku na mě vyskočila novinka od americké firmy Trek s názvem Check-Out. Do dnešního dne nevím, jak to psát, protože na kole je nápis CHECK-OUT a na webových stránkách CheckOUT. Vyberte si sami. Kola z produkce firmy Trek mě vždy tak nějak míjela. Vlastně ani nevím proč. Ale tohle kolo mě zaskočilo a upoutalo. Proč? Důvod je jednoduchý. To kolo se může někomu jevit tak ošklivé, až je vlastně krásné. Mě zaujalo několik věcí. První je, že se jedná o celoodpružený gravel, za druhé se to jeví jako kolo konečně pro bikepacking a za třetí, totálně šílené barevné provedení. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se pro koupi tohoto kola odhodlal a dnes, po tisících kilometrech, se s vámi chci podělit o své zkušenosti.

Trek je americká firma, jejíž vznik se datuje do roku 1976, kdy Dick Burke a Bevil Hogg společně s pěti zaměstnanci spustili ve starém skladišti ve Waterloo výrobu ocelových rámů. Postupně se společnost vypracovala na globální značku, která dnes dodává kola do více než devadesáti zemí světa. Dodnes je firma vlastněna zakladatelskou rodinou a zaměstnanci. V krátkosti historie.

A jak vznikal Check-Out? Dlouhé čtyři roky vývoje stojí za tímto gravelem. Ale proč, když Trek už gravel v nabídce má, a to pod názvem Checkpoint? Konstruktéři tvrdí, že chtěli kolo, které by bylo rychlejší na nezpevněných cestách než horské kolo a přitom by se na něm dalo vyjet na lehké singltreky, které by mělo zvládnout lépe než klasický, tužší gravel. Povedlo se to?

Ještě než vás seznámím se svým názorem, podíváme se na rám, celkové osazení a výbavu, kterou za cenu 185 000 Kč dostanete. Jo, ta cena této verze není zrovna z nejnižších.

Rám je vyrobený z karbonu Trek OCLV 500. OCLV znamená Optimum Compaction Low Void – tedy optimální lisování s minimem vzduchových bublin v karbonové struktuře. Čím méně vzduchových kapes, tím pevnější a lehčí rám. Trek má tři úrovně tohoto karbonu. V jednoduchosti – čím vyšší číslo, tím vyšší kvalita, vyšší cena a nižší váha. OCLV 500 je základ, který je použit právě na gravelová kola Checkpoint a Check-Out. Ještě než se dostanu k samotnému osazení, budu se věnovat dvěma věcem, které jsou zde navíc oproti klasickým gravelům.

Tou první je integrovaný nosič (dá se jednoduše odmontovat). Nosič je zvláštní především tím, že jeho integrace je provedena tak, aby kopíroval pohyb zadního odpružení. Navíc na něm naleznete čtyři montážní body na přichycení třeba košíku na bidon. Já, vzhledem k velikosti chodidla, mohu používat pouze výše položenou montáž, protože jinak bych nemohl šlapat. Nosič ve mně nejprve vzbudil nadšení, které se po pár dnech změnilo ve frustraci. Montážní body jsou skvělé, ale celý nosič má pro mě jedno velké ale. Jakou a hlavně jak na nosič uchytím brašnu? Na propagačních fotografiích je na nosiči uchycena originální podsedlová brašna Bontrager. Při bližším pohledu ale lze zjistit, že je přichycena něčím, co připomíná Voilé strap, který ale není součástí brašny a navíc je potřeba mít ho v pořádné délce, takže originální brašna se ukázala jako krok špatným směrem. Prostě tak dlouhé popruhy v dílně nemám a zatím jsem se nedostal k jejich objednání. Dalším krokem bylo tedy prohlédnout všechny vaky, co mám v dílně. Jako nejlepší se ukázal Revelate Designs, ale nemám ty popruhy, sakra! Nakonec jsem našel od firmy Ortlieb dry-pack o objemu dvanácti litrů, a to včetně dostatečně dlouhých pásků. Brašna dorazila a ouha! Pásky jsou super, ale v Treku se rozhodli, že nosič nebude mít kruhový průřez, ale bude z plochého profilu. Chvíli jsem nadával, ale nakonec se mi přece jen podařilo přijít na způsob uchycení. Drží to, ale za mě to ideální není. Škoda, že na toto v Treku nemysleli a s kolem nepřišli rovnou i s nějakou brašnou určenou pro tento typ nosiče. Snad je to napadne časem.

Druhou věcí, za příplatek 6 000 Kč, je na kole namontována celorámová brašna, která vznikla ve firmě Topo Designs. Ano, slyšíte dobře, je namontována šrouby, takže se ani nehne a drží na svém místě. A jak jsem poněkud haněl nosič, tak tady budu pět pouze samou chválu. Něco tak kvalitního a dobře vymyšleného jsem na kole snad ještě neměl. Brašna je vyrobena z recyklovaného nylonu a je stejně barevně ulítlá jako barva kola. Hlavní kapsa je rozdělena přepážkou na suchý zip, kterou lze jednoduše vyndat a obě komory tak propojit do jedné velké. Vnitřek je svítivě žlutý, takže se v ní vše příjemně hledá. Z druhé strany je další velká kapsa, která je vybavena dalšími vnitřními kapsami. Na stejné straně je z vnějšku ještě jedna menší síťovaná kapsa na drobnosti. Zavírání zajišťují kvalitní velké zipy YKK. Vše je naprosto špičkově zpracované a celkový objem je pět a půl litru. Na brašně je jednoznačně vidět, že ji dělá někdo, kdo bikepacking jezdí a má ho rád.

Teď se konečně vrhneme na samotnou technickou výbavu kola. Kde jen začít? Začnu u řidítek. Řidítka Bontrager GR Checkout jsou široká 46 cm a jsou hodně, opravdu hodně vyhnutá. Bohužel jsem nenašel přesný úhel tohoto vyhnutí. Řidítka jsou namontována do představce Bontrager Pro, 31,8 mm, délky 80 mm ve variantě L pod úhlem 7°. Představec je vybaven systémem Blendr, který umožňuje montáž různých držáků, třeba navigace (určitě vyzkouším). O pohodlí vašich dlaní se stará omotávka Bontrager Supertack Perf a musím říci, že je opravdu pohodlná.

Vaše zadnice spočine na sedle Verse Short Elite. Sedlo je upevněno na teleskopické sedlovce RockShox Reverb AXS se zdvihem 100 mm. A jak už je vidno z názvu, jedná se o bezdrátově ovládanou sedlovku. Baterie trochu ční nad vrchní rámovou trubku. Někomu se to nemusí líbit, mně to nevadí. Zde malé upozornění: prosím, neotáčejte tu baterii! Sice to na první pohled jde, ale uvnitř jsou kabely ovládání a otočením je nenávratně poškodíte – a reklamace se na to nevztahuje. K sedlu nic psát nebudu. Zadnici mám tak osezenou, že stejně nic nepoznám, takže ode mne nic převratného nečekejte. Co se týče sedlovky, ta funguje na jedničku, je rychlá a zdvih 100 mm je dostačující. Dokonce ani s brašnou na nosiči nedocházelo ke kontaktu mezi sedlem a brašnou. Ale to je také dáno mou výškou. Kdybych měl o asi pět centimetrů méně, asi by se dotýkalo. A jak se ovládá? Jednoduše – současným stisknutím řazení na levé i pravé straně. Když už jsem tedy nastínil ovládání teleskopu, přesuneme se rovnou na řazení a převody. Řazení je SRAM Force AXS E1, kliky taktéž, a to v provedení XPLR E1 s třiceti osmi zuby a délka klik u kola velikosti L je 172,5 mm. Přehazování zajišťuje SRAM X0 Eagle AXS T-Type a pracuje s dvanáctirychlosní kazetou SRAM Eagle XS-1295 s rozsahem 10–52. Vše funguje naprosto bezchybně. Řazení je rychlé a přesné. Co mě zaskočilo, přestože SRAM používám již dlouho, jsou ve verzi Force ještě další ovládací tlačítka na vršku pák z vnitřní strany. Jdou dost ztuha a já si na ně po tisíci kilometrech ještě nezvykl. Snad to časem přijde.

Brzdy SRAM Force. V dřívějších dobách jsem brzdy SRAM dost haněl, v posledních letech ale výrobce udělal značný pokrok a já nemohu říct ani popel. Prostě brzdí, a to velice dobře. Několikrát se mi během testování stalo, že jsem vjel do nečekaného sjezdu a nestihl jsem jít do spodního úchopu. Přesto jsem bez problémů vše dobrzdil jedním prstem ve vrchním úchopu. Dřív bych si to na brzdách SRAM nedovolil.

Teď se podíváme na kola. Jak jinak, než opět Bontrager – a to karbonová Aeolus Pro 3V o šířce 25 mm. Bezdušové použití je samozřejmostí. Na ráfcích pláště Bontrager Betasso RSL GX o šířce 55 mm. Kolo jsem dostal v bezdušové úpravě a jediné, co jsem měnil, je tmel. Místo tmelu značky začínající na B jsem tam, na doporučení, nalil tmel firmy Peaty’s. A teď něco málo k plášťům. Tady jsem si myslel, že budu nadávat a po recenzi je hned vyměním. Kolo jsem začal testovat v polovině prosince a první jízdy probíhaly převážně na asfaltu. Tomu také odpovídal tlak v pneumatikách. Vše bylo skvělé, kolo rychle valilo, v zatáčkách pláště výborně držely a zdálo se, že nemají chybu. Chyba lávky. Hned jak jsem poprvé vjel do terénu, přišlo překvapení. Na prvním mokrém, pískovém úseku jsem měl pocit, že na zadním kole mám defekt. Zadní kolo se vůbec neodvalovalo – jako bych jel v rozteklém asfaltu. Výjezd do kopce v takovém terénu bylo čiré utrpení a já vůbec netušil, co se děje. Došlo dokonce i na tlačení kola, a to v místech, která standardně vyjedu. Nejdřív jsem to přikládal fyzičce. Jenže druhý den se problém opakoval, tentokrát na mokré louce. Od té chvíle jsem se takovému terénu vyhýbal a byl jsem pevně rozhodnutý pláště co nejdříve vyměnit a v recenzi je pořádně zkritizovat. Pak došlo na výměnu tmelu a já ze servisu hned vyrazil do terénu, protože jsem zapomněl na předchozí špatné zkušenosti. A hele… bez problémů stoupám. Vjíždím do složitějšího terénu a zase nic – vše je jak má být. Plášť zabírá, nemám pocit, že jedu po asfaltu, a vůbec nechápu, co se stalo. Teprve po příjezdu domů zjišťuji možnou příčinu. Zdá se, že problémem byl tlak v pneu. Na příliš natlakovaných pláštích je jejich účinnost na sypkém a mokrém podkladu téměř nulová. Vše se změnilo ve chvíli, kdy jsem tlak výrazně snížil. Takže pláště dál zůstávají na kole a nové budou až časem.

Co nám ještě zbývá? No jasně – to, co je na tomto kole tak zvláštní, a tím je odpružení. Vpředu je zcela nová odpružená vidlice od firmy RockShox s názvem Rudy XL se zdvihem 60 mm. Samozřejmostí je možnost uzamčení na korunce vidlice. Zadní tlumič je taktéž od RockShox, jedná se o SIDluxe Ultimate 3P se zdvihem 55 mm, který lze také manuálně přepínat. Polohy přepínání jsou propedal, zamčeno a otevřeno. Tak a jestli teď čekáte, že vám dám sáhodlouhou přednášku, jak jsem vše přepínal a testoval, zklamu vás – celou dobu testování jsem nechal vidlici i tlumič v otevřené pozici. Ne že bych funkci zamčení nevyzkoušel, to jo, ale prostě jsem po pár jízdách na zamykání vykašlal, protože jsem nepociťoval nějaký extra velký rozdíl. Popravdě se to ale ještě může změnit – přece jen jsem na kole nejel žádný pořádný bikepacking. První řádná společná cesta nás čeká až v dubnu na sraz, takže se to může změnit a já začnu odpružení zamykat. Uvidí se. Moc se mi líbí, jak je běhoun tlumiče krásně schovaný, takže nijak zvlášť netrpí zachytáváním nečistot.

Co jsem ještě zapomněl? Jízda a můj standardní styl testování. Nejprve probíhají jízdy bez naložení, pouze s celorámovou brašnou, do které jsem se popravdě řečeno zamiloval a nehodlám ji demontovat. První, co mě zaujalo, je pohodlí. Ani po stu kilometrech nic nebolí a já bych, kdyby byl čas, jel dál a dál. Po asfaltu to trochu hůř odvaluje, ale jakmile přidám tlak v pláštích – letím. Problém nastává, když vjedu do terénu, o tom už jsem psal výše. Takže první jízdy se složitějšímu terénu vyhýbám a jezdím převážně šotoliny a asfalt. Po pár dnech vyřeším problém s tlakem a v tu chvíli se z kola stává bikepackingové kolo, které mě neskutečně baví – dokonce tak moc, že prodávám (s těžkým srdcem) obě cestovní kola a rozhoduji se ponechat si pouze Propain a právě Trek. Pohodlí a pohoda, které na Treku zažívám, jsou k nezaplacení a nadšení stoupá ještě výš ve chvíli, kdy se na kole pouštím do složitějšího terénu v podobě trailových cest v okolí mého bydliště. Zde se střídají prudké výjezdy s prudkými sjezdy a teprve tady se ukazuje pravá povaha tohoto kola. Je to kolo, které se vám nemusí líbit, ale bavit vás bude – a moc. Je pohodlné a přitom dokáže být agresivní, zároveň snadno ovladatelné a přesné. Přesně tohle od bikepackingového kola vyžaduji. Už se moc těším na naši první pořádnou vícedenní cestu. Ano, cena nepatří k těm nejnižším, ale i v tomto případě se dá sáhnout po levnější variantě v decentní černé barvě s osazením od Shimana. Nosič je fajn, ale líbila by se mi originální brašna určená pro tento typ – bohužel zatím není. Zatím mi snad bude stačit Ortlieb. Navíc při psaní článku jsem na webu Treku narazil na fotku z testování, kde je na nosiči přidělána podsedlovka Apidura – takže budu hned zkoušet, jak ji tam přidělali. Po dlouhé době mám z kola pocit, že ho dělali bikepackeři pro bikepackery – a je to znát. Čtyři roky vývoje jsou prostě čtyři roky. Je to ošklivka, která se vám líbit nemusí, ale pokud chcete kolo, od kterého očekáváte pohodlí na dlouhých i krátkých cestách, budete cestovat po štěrkových cestách a šotolině, občas po asfaltu, ale nechcete se vyhýbat ani náročnějšímu terénu – možná o Check-Outu popřemýšlejte. Já se díky tomuto kolu na letošní sezónu moc těším a jsem zvědavý, co spolu zažijeme.

Jelikož je to neobvykle dlouhý článek, je možné, že jsem něco opomněl. V tom případě budu jedině rád za vaši zpětnou vazbu v komentářích. Rád na veškeré vaše dotazy a připomínky odpovím.

Nemám to ve zvyku, ale dnes udělám výjimku a poděkuji firmě Trek a jejich prodejci v Liberci, firmě KURsport, za to, jak mi vyšli vstříc, za rychlost a spolehlivost. Díky moc – a já jdu jezdit. Příroda volá!