Přes Krušné hory

Text a foto: Patrik Wilke

Zbytek rodiny mě veze na vlak do Liberce. Těším se jak malý, až konečně budu v Chebu. Jedním vlakem z Liberce do Ústí a dál rychlíkem Krušnohor až do Chebu. Cesta z Ústí byla super – pohodlné sedačky, klid a zásuvka. Když v Chebu vystoupím, je už pozdní odpoledne a na cestu do prvního místa na spaní to mám tak akorát.

Před nádražím se protáhnu, upevním brašny, zapínám navigaci a jedu. Hned po pár metrech zjistím nemilou věc – přejel jsem psí bobek a mám ho jak na zadním kole, tak i na sedlové trubce. V kaluži se s pár kapesníčky bobku zbavím a frčím dál.

Docela snadno se vymotám z Chebu a cesta začíná vést po malých silničkách v super stavu. Zatím docela rovina, cesta ubíhá až moc snadno. Vesničky jsou tu trochu jiné než u nás, mají i zajímavé názvy. Třeba Krajková, kde si kupuji buřty a pivo na večer, nebo Oloví, za kterým konečně sjedu z asfaltu do přírody – ale jen na chvíli. Když projedu Poušť a Lesík, vím, že to do Nejdku není daleko, a těším se, až postavím tarp.

Projedu okrajem Nejdku a jsem na místě prvního spaní. Je to menší oplocená louka, kterou protéká říčka Rolava. Je tu ohniště s posezením a suchý záchod. Postavím tarp, připravím spaní a jde se rozdělat oheň. Chvilku trvá, než se mi to povede. Pomocí švýcaráku uříznu pár větších větví na přikládání a pak už jen opékám a spokojeně popíjím pivo.

Za Abertamy sjíždím ze silnice a připojuji se na Ježíškovu cestu. Potkávám několik přístřešků, u kterých je socha Ježíška, a u jednoho z nich je bývalá samota Špičák – zřícenina s posezením a krásným výhledem.

Přijíždím do Božího Daru, krásného městečka. Před infocentrem mají velkého dřevěného Ježíška a schránku na dopisy pro něj. Prohlédnu si městečko a pokračuji do Německa. Po překročení hranice sjíždím do Oberwiesenthalu – připadám si jako v alpském městečku.

Na německé straně se ale zdržím jen chvilku, protože hned přejíždím zpět do Loučné. Konečně začínají Krušné horytak, jak jsem se na ně těšil. Projedu Kovářskou a dál mířím na vodní nádrž Přísečnice, která mi připomíná naši Josefův Důl.

Od Přísečnice vede cesta krásnou přírodou a to si užívám. V osadě Malý Háj potkávám kostel Nejsvětější Trojice – na vršku, odkud je pěkný výhled na všechny strany. Rozhodně stojí za to se tu zastavit.

Už dlouho jsem nepotkal žádný obchod, a tak si říkám, že raději nakoupím hned v prvním, který potkám. Dochází mi pití. Projedu Mníšek a Novou Ves v Horách, kde by podle mapy měl být obchod. Je to sice zajížďka, ale nevadí. Obchod je zároveň i pošta – moc toho tu nemají, alespoň ne k jídlu. Dávám si studené pivo a jedu dál. Projedu Horou Svaté Kateřiny a přijíždím k vodní nádrži Fláje, nad kterou se točí několik větrných elektráren. Kus cesty jedu okolo nádrže a mířím na Cínovec. Konečně obchod – zvenku to vypadá jako hraniční shop s trpaslíky, ale zdání klame: vevnitř velká vietnamská večerka, kde mají snad všechno, co naše obchodní řetězce. Nakoupím si toho raději víc, kdybych už zbytek dne na žádný další obchod nenarazil. Váha batohu poněkud vzrostla, ale nevadí.

Nadšeně pokračuji dál. Cesta je místy i trochu víc v terénu, po pravé straně vidím v dálce Komáří Hůrku. Prosvištím Adolfov, kam jsem kdysi jezdil s rodiči na výlety. Na trailu za Adolfovem potkávám podobně naloženého bikepackera, ale jede opačným směrem. Ještě se vyhoupnu na Holý vrch a pak, se zapadajícím sluncem v zádech, sjíždím do Tisé.

V Tisé mám opět přes aplikaci Bezkempu nocleh. Na pozemku mě u maringotky vítá pohodový kluk a dává mi instrukce. Ptá se, odkud jedu, tak prohodíme pár slov, ale jsem unavený, tak se najím a jdu spát. Pozemek je super – ohniště, posezení, v říčce, která teče okolo, se dá pohodlně umýt. Oheň už nedělám, ohřeji si sušenou polévku a jdu spát. Přece jen dnešních 141 nelehkých kilometrů mě dost vyčerpalo.

Noc byla v pohodě. Obvykle vstávám brzy, ale tentokrát jsem si přispal a vyjel o něco později. Do Děčína je to pořád z kopce – občas až moc.

V Děčíně si dávám na břehu Labe snídani a pokračuji podél Ploučnice směrem na Liberec. V Benešově se zastavím na Ploučnické vyhlídce a ve Františkově nad Ploučnicí se podívám na zříceninu hradu Ostrý v Terezínském údolí.

Můj plán byl dojet až domů, ale začínám přemýšlet, že výlet ukončím v České Lípě. Cestu z Lípy do Liberce znám už dobře, tak proč ne. Výlet se blíží ke konci a byl přesně takový, jaký jsem chtěl.

V České Lípě si na nádraží dávám nakládaný hermelín a pivko. Kupodivu obsluhu zajímá, odkud a kam jedu, tak vyprávím své zážitky z cesty.

Na kole to byl můj první vícedenní bikepacking – dohromady jsem ujel 240 km. Tentokrát jsem jel nalehko a vyplatilo se to. Nebylo ani potřeba brát všechny brašny, co doma mám. Jen kolo dostalo trochu záhul, ale jelo bez problémů.

Nakonec, s obavou, jestli mě smradlavého s kolem a oblečením od bláta nevyhodí z vlaku, odjíždím do Liberce. Na nádraží v Liberci mě po cestě z práce nabírá má drahá polovička a jedeme pro dceru do školky.

A hned v autě mě napadá další výlet – z Dolního Dvořiště domů, protože se příští rok chystám na Bohemia Divide.