Na začátek bychom chtěli zmínit, že do Asie jsme přijeli jako úplní nováčci. Nikdy předtím jsme v Asii nebyli ani jako turisti na dovolené a i co se týče cestování na kolech jsme byli vlastně pořád na začátku. Měli jsme sice za sebou měsíční přejezd Severního ostrova Nového Zélandu, ale po pár dnech v Thajsku nám bylo jasné, že tohle bude úplně jiná liga.
Text a foto: Daška a Jakub
Našim plánem bylo v následujících měsících postupně projet Thajsko, Laos, Vietnam, Kambodžu a znovu přes Thajsko do Myanmaru. Trasu jsme neměli předem danou, jen pár vytipovaných míst, která bychom rádi navštívili. Doufali jsme, že najdeme pár hezkých míst ještě ne tolik dotčených turismem, projedeme se nějakou džunglí a že třeba zakempíme na zajímavých místech. A když na to zpětně koukáme, tak se nám to, myslím, povedlo. Věděli jsme, že s našimi koly a vybavením, které máme, se nemusíme bát vydat se do prudších kopců nebo po horších cestách.
Ale kde je najít? Vyjeli jsme z Chiang Mai na sever do hor, ale i ty nejmenší cesty byly vyasfaltované a většinou plné turistů. Ryche nám došlo, že musíme změnit taktiku. V mapách jsme začali vyhledávat národní parky a zejména v Thajsku to byla sázka na jistotu. Thajské národní parky zatím většinou nejsou v hledáčcích turistů, což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu to často znamenalo mít skoro celý park jen pro sebe. Skrz parky pak vedou hezké cestičky s minimem aut. A největší výhodou parků jsou oficiální kempoviště. Čisté a udržované plácky s dechberoucími výhledy na hory.
My se ale nechtěli spokojit jenom s národními parky a po měsíčním oťukávání v Thajsku jsme se vydali do trochu větší divočiny Laosu. Několikrát jsme zariskovali. Naťukali jsme do navigace, kam bychom chtěli dojet a nechali, ať nám vybere cestu. Prvně to nevyšlo a my museli několik hodin tlačit kola přes kamenné suťovisko někde uprostřed džungle. Jindy nám ale byly odměnou cesty, které jsme měli jenom pro sebe s výhledy na vápencové věže severního Laosu.
Vydali jsme se na loďkách s koly přivázanými na přídi do úplné tmy jeskyně Konglor, abychom se vynořili na druhé straně a projeli místa, kam mnoho turistů nezavítá. Ve Vietnamu jsme se pak po téměř nesjízdných cestách dostali i do zapadlejších vesniček a třešničkou na dortu byla Kambodžská Route 66 – asi 30km dlouhý singletrail skrz džungli, kde jsme se brodili pískem i hlubokými kalužemi, ale vysmátí jako nikdy.
Při pečlivějším plánování by se daly najít a podniknout i vícedenní přejezdy s kempováním někde v divočině. My ale byli celkem rádi, že jsme se vždycky na konci dne dostali zpátky do civilizace, kde jsme se mohli ubytovat a ve sprše spláchnout všechen prach a pot. I když jsme si Asii naplánovali na zimní, tedy nejchladnějších měsíce (listopad – březen), bajkování v odpoledních hodinách bylo často skoro o zdraví.
S nadšením jsme vítali všechny stánky s ledovou kávou, matcha čajem nebo čerstvě vymačkanou cukrovou třtinou. Obecně dostupnost jídla a pití byla i mimo hlavní turistické tahy velmi dobrá. Co trochu pokulhávalo, byla rozmanitost. Jako vegetariáni jsme často měli na výběr pouze mezi smaženou rýži nebo smaženými nudlemi. O to víc jsme si dopřávali, když jsme po čase dojeli do větších měst nebo turistických destinací.
Dny ubíhaly jako voda. Každý jiný, přesto tak nějak stejné. Po čtyřech měsících v JV Asii na nás začala doléhat únava. Zpestřením byly chvíle, kdy jsme se dostali do bližšího kontaktu s místními. Často na nás působili velice nesměle a uzavřeně, takže za každé popovídání, ať už anglicky, rukama nohama anebo pomocí google překládače jsme byli velice vděční.
S narůstajícím horkem a počtem odšlapaných kilometrů jsme ale cítili, že potřebujeme změnu. Vyšší hory, chládek a trochu jinou kulturu. Nepál zněl jako správná volba. O tom ale příště.
Celkově jsme moc rádi, že naše seznámení s JV Asii bylo na kolech. A ještě radši, že bikepackingovým stylem. Zjistili jsme, že JV Asie nejsou jenom pláže, naopak má co nabídnout i pro milovníky kopců a divoké přírody a že je zde stále co objevovat.
Jaké jsou vaše zážitky/zkušenosti s bajkováním po Asii?
Co bychom si nevzali:
- Stan, spacák a karimatku, pokud bychom nechtěli kempovat v Thajsku.
- 3″ pneu. pokud bychom nechtěli znovu jet po Route 66 v Kambodži. Pro zbytek JV Asie bychom brali šířku pneu 2.8″ nebo trošku menší.
Vhodná doba pro cestování:
Definitně listopad až únor. Příjemně teplé počasí s minimem srážek (neplatí pro Vietnam, který má trochu odlišné klima než zbytek JV Asie). V březnu začínají teploty stoupat. Na druhou stranu i během prosince a ledna můžou teploty ve vyšších nadmořských výškách klesnout téměř k nule.
Highlights:
Národní parky Huai Nam Dang, Doi Ang Khang a Khao Yai (Thajsko)
Jeskyně Konglor (Laos)
Národní park Phong Nha (Vietnam)
Vesničky podblíž města Kontum (Vietnam)
Route 66 (Kambodža)
Stará dálnice mezi Myawaddy a Kawkareik (Myanmar)
19
18
17
16
15
14
13
12
11
10
09
08
07
06
Vzdálenost
5.152 km
5.152 km
Parádní a především inspirativní report
Tak dle fotek je je vidět, že je vlastně nevhodné i kolo s 29+ … myslím, že klasická 29 nebo 26 úplně stačí 🙂
Jeli jsme z Nového Zélandu do ČR a jihovýchodní Asie měla místa, kde se 27.5+ka hodily, jindy zase vůbec.