Náš host 4. 5. 2026

Tak konečně po roce byl vyhlášen další sraz na bikepacking meeting, tentokrát Dag s Lukášem vybrali obec Neratov v Orlických horách. Já mám teď dům v rekonstrukci, takže kolo pro mě není priorita, ale pouze občasná terapie. O termínu jsem věděl dopředu, ale i tak jsem to nechal na poslední chvíli. Byl to můj čtvrtej sraz a klasicky jako na všech moje tělo nebylo na takovou jízdu připravené, byla to tedy zas jízda od začátku do konce. Cestu jsem měl v mapách připravenou dlouho, dalo by se tedy říct, že jsem věděl do čeho jdu, ale zas to bylo trošku na punk.

Tak konečně po roce byl vyhlášen další sraz na bikepacking meeting, tentokrát Dag s Lukášem vybrali obec Neratov v Orlických horách. Já mám teď dům v rekonstrukci, takže kolo pro mě není priorita, ale pouze občasná terapie. O termínu jsem věděl dopředu, ale i tak jsem to nechal na poslední chvíli. Byl to můj čtvrtej sraz a klasicky jako na všech moje tělo nebylo na takovou jízdu připravené, byla to tedy zas jízda od začátku do konce. Cestu jsem měl v mapách připravenou dlouho, dalo by se tedy říct, že jsem věděl do čeho jdu, ale zas to bylo trošku na punk.

Moje jízda začala v Poděbradech, kam jsem jel vlakem do Hradce Králové a kde jsem měl start po  ose. Tuhle logistiku jsem si naplánoval cíleně, protože minulý jarní sraz na Moldavě jsem dal na jeden zátah a 170km v jednom dnu v plné polní byl můj nejdelší přejezd ever a zároveň to byla fakt brutální nálož, kterou mi připomínaly křeče celou noc. Vystoupil jsem v Hradci a začal kličkovat městem, protože jsem si ji naplánoval z centra a Garmin prostě neumí navázat nikde jinde, nevadí, alespoň sem si prohlídl náměstí. Těsně před výjezdem z Hradce jsem ještě řešil jedno uchycení brašny, naštěstí to přišlo zrovna u cykloshopu, kde pracuje Jirka, 

kterej mi pomohl a popřál síly na cestu, bylo to moc příjemný setkání. Cesta utíkala a až na protivítr se jelo pěkně, počasí bylo dobrý, trošku zima, ale dobrý. V  Orličkách jsem byl před pár měsíci právě s Jirkou a byl jsem tou krajinou úplně unešený, ty nekonečný výhledy mi dělají dobře na duši.

 Po 30ti kilometrech přišel čas na pauzičku, měl jsem dobrej čas, nic tomu nebránilo.

Po krátkým občerstvení jsem pokračoval dále. Vše šlo dobře, kopec, sjezd, kopec, sjezd až do doby kdy jsem přijel do Deštné. Ten výjezd je prostě na morál a v plným setupu není zadarmo. Pomalinku jsem stoupal nahoru a střídal nadšení a křeče. Protentokrát jsem přistoupil i trošku jinak k fotce, vzal jsem si s sebou svůj novej foťák son a6700 na kterej jsem přešel z FF právě kvůli tomu, abych mohl vozit foťák na kole a nebylo to hrozný. Ve chvílích kdy jsem teda fakt nemohl jsem si aspoň fotil.

To stoupání bylo velký, ale ty výhledy, přesně to, proč jsem se rozhodl opět jet, ta krajina, příroda, výhledy. Po tomhle brutálním výjezdu, kterej mi zabral víc jako hodinu jsem konečně vystoupal nahoru a Garmin mi krásně zahlásil, že to byl poslední výjezd a zároveň mě teď čeká 21km jen z kopce. To mi trošku zvedlo náladu, na druhou stranu mi Garmin jasně naznačil, že moje stamina je menší než jedna, to znamená chvilku před smrtí, cítil jsem se i tak, ale ten sjezd mě lákal… Jelo se krásně, místama rychlost přes 60, což v plným setupu je trošku větší adrenalin než na prázdným kole. 

Nějak jsem to přežil a dojel konečně do Neratova, malebná osada, kde je hlavní dominanta Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je to hodně zajímavé místo nejen archetonicky, protože prosklenou střechu zas tolik kostelů v CZ nemá, nebo já o nich minimálně nevím.

Hned vedle kostela je místo na kempování, je tady záchod, sprcha a dvě „chatky“ které jsou podle popisu staré věže kostela. Moc pěkný místo, polknul jsem dvě chmelový limonády a šel se na kopec přivítat s dalšíma bikepackerama. Postavil jsem si stan a připravil zázemí a pak už jen čekal až přijedou ostatní. Večeře, popíjelo se, oheň byl, moudrá politická témata samozřejmě taky, sice to všechny sere, protože mi přijde, že tahle skupina lidí je normálně přemýšlející a názory máme podobné, Trump, Turek, Macinak, Cermat. No, je možná spíš problém, že se musíme těmito tématy zabývat, protože je to smutný, ale je to bohužel realita. Jen jsem si říkal po cestě, jak stárneme, témata se mění. Spánek byl, nebo spíš nebyl, opět jsem bojoval s nějakou horečkou, mám jí vždy na těhlech srazech, už bych snad řekl, že za to nemůže tělo, ale spíš hlava. Celo noc se zkoušelo v kostele, takže v jednu chvíli jsme spali za zpěvu hymny, zvířátka nás taky navštívila. V noci 2 stupně, byla mi teda dost zima, špatně jsem si zavřel ventil na karimatce, takže jsem spal na zemi. Ty noci na srazech prostě tak mívám, počítám s tím a asi už mi to ani nevadí.

Ráno byly 4 stupně a za mě teda dost zima, oblékl jsem vše co jsem měl, ale i tak to nebyla úplně dobrá jízda, cestu jsem měl naplánovanou na necelých 50 km na vlak do Chocně. Jelo se dobře, zima byla, výhledy famózní.

Dojel jsem do Chocně a díky tomu, že vlak měl 17 minut opoždění, krásně jsem ho stihl a vyrazil směr Kolín na přestup směr Poděbrady. Tam se to právě zvrtlo, navazující spoj samozřejmě nečekal, takže jsem musel ještě po ose z Kolína domů 20km šlapat, nebylo to rozhodně v plánu.

Nakonec to tedy dalo 2 dny, 142Km, 2100 nastoupáno. Bylo to super, rád jsem zase všechny viděl, rád jsem se projel na kole, přeci jenom nemám teď tolik kapacit vyrazit na bajk na dva dny. Děkuji za podporu Acepacu, Activentu a samozřejmě mojí rodině za možnost vyrazit. Tak snad se uvidíme zase na podzim. Vše foceno na sony A6700 a sigmu 16 1.4, pokud chcete vidět další fotky, navštivte můj instáč ondra_na_bajku nebo Ondra_u_fotaku. Díky a zase za půl roku?

Vzdálenost
142 km

Převýšení
2.100 m

Obtížnost
3 z 5

Dny
2 dny

SHARE
  • 142 km
  • 2.100 m
  • 3 z 5
  • 2 dny

support:
inzerce inzerce