Mohutný rámový trojúhleník, extrémně vysoká hlava, ocel ze které se staví mosty, všude samé montážní body, trailová geometrie a na tom všem…berany. Když jsem tohle kolo viděl poprvé, vzbudilo ve mně, já vlastně nevím co. Odpor? Nadšení? Asi oboje. Ale čím víc jsem na něj koukal, tím víc mě zajímalo a lákalo. Nakonec jsem neodolal a napsal do Holandska, zda je možné kolo sehnat a ono se to podařilo. Za pár dní přivezla přeprava dvě krabice, ano dvě. V jedné kolo a v druhé kola. Vytáhnout kolo ve velikosti XL z bedny byl docela záhul. Váha úctyhodná a to na něm ještě nebyla nasazena kola. Opět mě napadá má oblíbená věta: Cos to zase koupil, vole?

Materiál rámu je čistá chromo molybden ocel s vnitřní antikorozní úpravou. Co bych také od Surly očekával. Karbon? Nenechte se vysmát. Nic než ocel. Třeba Salsa používá alespoň karbon na vidlici, ale i tady vévodí ocel. První co vás překvapí,  je množství montážních bodů. Sedm bidonů? Jak fakt sem namontuji sedm košíků? A není to zbytečně málo? A jako kam je namontuji? No přeci dva na vidlici, dva do rámu, jeden na spodek rámu a dva…dva na zadní stavbu. Na zadní stavbu? Ano, slyšíte dobře na zadní stavbu. Zpočátku jsem si myslel, že tolik bodů nevyužiji, ale využil. Velice záhy. Hned při přejezdu Krušných hor a byl jsem za ně rád. 

To máme rám a teď se pustíme do komponentů. Pěkně od kokpitu. Protože právě od řidítek se vývoj celého kola odvíjel. V předprodukčních verzích byly na kole berany Salsa Woodchipper, ale asi byly moc radikální a nakonec je kolo sériově osazeno méně vyhnutými Salsa Cowchipper. Já jsem vyzkoušel oboje a nakonec jsem zvolil řidítka Redshift Sport, na která jsem dlouhodobě zvyklý. Řidítka drží představec Promax. Vše ještě doplněno hlavovým složením Cane Creek 40. Sedlo WTB (u mě opět vyměněno) je nasazeno na teleskopickou sedlovku TransX se zdvihem 100 mm. Mimochodem, vedení ovládání teleskopu je vnitřkem rámu. Střed je osazen Samox BSA 24 a v něm kliky s jednopřevodníkem 32 zubů, taktéž Samox. Řazení, přehazovačka a kazeta je s dílny MicroShift a jedná se o řadu AdventX. Kazeta má rozsah 11-48 zubů a je deseti rychlostní. Brzdy jsou od firmy Tektro a těm se budu ještě věnovat. Přední brzdový kotouč 180 mm a  zadní 160 mm. Ráfky WTB ST i40 TCS jsou zapleteny na nábách Novatec, přední 15×110 mm a zadní 12×148 mm. Obuty jsou pneu Teravail Ehline 27,5×2,5”. Co víc popsat z osazení mě nenapadá.

Před tím než se pustím do jízdních vlastností kola, nenaloženého či naloženého, napíšu pár slov o změnách, které jsem na kole provedl. První změnou byly brzdy. Tektra se ukázala jako absolutní, no nebojím se to slovo použít, odpad. Tady tedy Surly šetřilo na, ne zrovna, správném místě. Co s nimi je? Nebrzdí. Chod jalový, účinnost minimální. Nevím, zda je to vlastnost těchto brzd a já měl špatný kus, ale nedalo se to vydržet. A ano, zajel jsem je a ano, dal jsem jim čas. Nakonec jsem na Grappler namontoval Avid BB7 a…maximální spokojenost. Brzdné kotouče jsem ponechal, Tektry. Další a poslední změnou, kterou jsem provedl, byla výměna řidítek. U Salsa Cowchipper mě nevyhovovalo vyhnutí a tak jsem nakonec namontoval řidítka Redshift Sport a to včetně doplňků. Obě změny proběhly v průběhu času a neudály se okamžitě. A nyní k samotné jízdě. 

První pocit po usednutí je takový zvláštní. Máte pocit, že sedíte na trailovém kole, ale držíte berany. Vzpřímený pohodlný posed, spousta možností úchopu. Abych se s kolem co nejvíce sžil, začal jsem nejprve jezdit nenaložený. Pouze s malou brašnou na nářadí a díly. Po pár kilometrech naší jízdy jsem měl úsměv na tváři. Je to velké, extrémně velké, ale je to hravé, extrémně hravé. Hravost přičítám volbě velikosti kol a také šíři pneumatik. Kolo je svižné, není to žádná závodní raketa, ale to jsem od něj ani neočekával. Na místních trailech mě kolo bavilo a to velmi. Stačilo snížit tlak v pneumatikách a z Grapplera je tank, který projede vše. Záleží jen a jen na vašich jízdních schopnostech. Na asfaltu už to taková paráda není. Tady se vám nelítostně ozve odpor od zmíněné šíře obutí. Ale stačí zvýšit tlak a zlepší se to, ne tak, že by z vás okamžitě byl silniční závodník, ale stane se z vás pohodový jezdec, kochající se krajinou. Prostě je to takové pohodlné kolo, které ale po příjezdu do terénu vystrčí růžky a stane se z něj dravec. Abych ověřil Grapplera na trailech absolvoval jsem s kamarádem cestu přes Jizerské hory na Singltrek pod Smrkem a co vám budu povídat. Víc ho prověřila cesta tam, než samotný singl. Kamarád naplánoval cestu plnou kamenitých úseků, kořenů, prostě terén jak má být. Zpočátku jsem měl strach a ne malý. Na této cestě tam totiž byly stále brzdy Tektra a ty tady ukázaly co umí, tedy spíš neumí. Ty brzdy dokázaly dokonale zkazit zážitek, z jinak nádherné jízdy. Na signlu se to změnilo, k lepšímu. Brzdy byly stále na prd, ale jelikož cesty na signlu znám poměrně dobře, tak vím kde mě co čeká a nemine. Cestu na trailech jsem si už neskutečně užíval a to především díky jízdním vlastnostem kola. Hravost, projíždění zatáček, prostě jedna radost. Paráda. Horší to bylo s návratem. Jelikož jsem se na singlu moc nešetřil, tak mi kolo na zpáteční cestě dalo pocítit svou váhu (bohužel nemám váhu na kola, ale odhaduji to na necelých patnáct kilo ve velikosti XL). Domů jsem přijel totálně vyčerpaný. Ale šťastný. Začínalo mi být jasné, že s tímhle kolem toho ještě spoustu zažiji a bude nás to spolu bavit.

Ta pravá výzva se objevila hned necelý měsíc po obdržení Surly Grappler, na třetí pokus se pokusit projet ze západu Krušných hor až domů. První problémy nastávají hned při přípravě kola na cestu a jeho osazování brašnami. Nemám rámovku. Mám spoustu rámových brašen, ale žádnou tak gigantickou, aby vyplnila monstrózní rám Surlíka. Čas na ušití brašny na míru není a tak se musí improvizovat. Nakonec má volba padne na celorámovou brašnu Apidura Backcountry. Tedy normálně je to celorámová brašna. U tohoto kola ne. Zde zabírá přední část trojúhelníku a u sedlové trubky je ještě spousta místa. A to místo se hodí. Mám o jednu láhev s vodou navíc. Poznámka: dnes již mám celorámovou brašnu na zakázku a její objem je…velký. 

Na kolo, díky množství montážních bodů, dávám pět lahví na vodu. Ano pět. Po naložení je kolo o dost těžší a já začínám mít trochu strach, jak se s takto naloženým kolem do Krušných hor vyškrábu. A jak to šlo? Pomalu, ale kupodivu dost v pohodě. Jak je to možné, že to kolo prostě vyjede téměř vše? Je to osazením. Tady musím Surly moc a moc pochválit. Je vidět, že na tom kole, před uvedením do výroby, někdo jezdil a jezdil i naložený. Osobně, protože jdu s dobou a jsem zvyklý na dvanácti rychlostní kazety, jsem měl obavy z deseti převodů, ale tyto obavy se ukázaly jako naprosto liché. Desítka je dostačující a víc není potřeba. To, že mi tady vydrží o dost déle řetěz, beru už jenom jako takový bonus.

Kolo, ač plně naložené, neztrácí vůbec nic na své hravosti a já jsem se mnohdy musel hodně krotit, abych se moc nerozvášnil a nepustil to z kopce ještě rychleji. Přeci jen musí člověk mít na paměti, že jsou tam mechanické brzdy a i ty, stejně jako hydraulické, mají někde své limity. Rád bych se ještě zaměřil na řazení, protože je tady již zmíněný MocroShift a ten přeci jen u nás nebývá tak často k vidění. Jeho první zvláštností je vyvedení bovdenů, které jsou vyvedeny atypicky z brzdových pák a tvoří před řidítky, takový oblouk a na to je potřeba myslet při montáži brašny. Není to ale nic nepřekonatelného, nebo na závadu. Jen je potřeba si na to dávat pozor. Druhou věcí je chod přehazování, který nepatří k nejpřesnějším a to především na středních rychlostech. A ano, snažil jsem se to doladit. Bohužel, nedoladil. Na středních rychlostech se občas stane, že přehodíte až na druhý pokus. Je to otravné, ale dá se to přežít. A já to přežiju, hlavně když se podívám na cenu kazety a dílů MicroShift. Podobně je to s teleskopickou sedlovkou TransX. Ta chodí na výbornou, ale když vezmete kolo za sedlo, tak je v něm poměrně dost velká vůle. Až se někdy leknu, jestli je vše v pořádku. 

Co bych chtěl ještě zmínit, je možnost změny velikosti kol. Z výroby je dodáván rozměr 27,5”x2,5. U tohoto rozměru kol můžete jít až na šíři 3, což je hodně úctyhodné. Možná i časem vyzkouším.  Ale na kolo můžete dát i rozměr 29” a to do šíře 2,2 vpředu a 2,5 vzadu. Tady bych trochu se Surly polemizoval. Já jsem vyzkoušel dát na cestu přes Krušky rozměr 29×2,1 a pak jsem se celou cestu klepal, abych někde nemusel brodit bahnem. Vzadu problém není, tam je v rámu místa dost a díky podélně posuvné ose si kolo od rámu jednoduše posunete a brzdu, díky jednoduchému posunutí, rychle upravíte. Problém je na přední vidlici. Po stranách je místa dost, ale nahoře mi zbývalo pouhých pár milimetrů a to není to pravé ořechové. Tento rozměr pneu jsem tedy hned po návratu z Krušných hor opustil a ráfky jsem osadil gravelovými plášti a vše je OK. Dokonce jsem ani zadní kolo nemusel posouvat. Ale co vám budu povídat, primárně stejně jezdím na 27,5”. 

Se Surly Grappler jsem strávil rok. Jaro, léto, podzim i zima byla na tomhle kole zážitek. Až jsem se občas při příchodu do dílny zastyděl, když na mě zbývající kola vyčítavě civěla a závistivě pozorovala Surlíka, jak zase jede on a ony musí čekat, až si jich všimnu. Grappler se pro mě stal 

takovým univerzálem, na kterém jezdím úplně všude. Důvodem je to, že kolo je vhodné na jakékoliv druhy cest. Jo, i ten asfalt se na něm dá přežít. Škoda jen, že do dnešního dne se nenašel vůbec nikdo, kdo by chtěl značku Surly do Čech dovážet. Ano, moc kusů by se asi neprodalo. Ale, kdo ví. U mě v dílně má Surly Grappler čestné místo a já doufám, že spolu prožijeme ještě spoustu krásných bikepackingových cest.