Dag Raška 15. 3. 2021

Je středa ráno a já spěchám s hrnkem čerstvě uvařené kávy do garáže a pouštím se do balení kola. Vaření, spacák, karimatka, tarp ani stan nebude potřeba, pár kousků oblečení, co nejvíc vody, káva, čaj, hrnek, nářadí a nezbytný respirátor. Nějak mám takový divný pocit u žaludku, že tohle bude na dlouhou dobu poslední možnost vyjet si přes noc ven. Cílem je Psí kostel, o kterém vím od loňského roku a dlouho si říkám, že by to stálo za to, vyrazit tam na jednu noc.

Je středa ráno a já spěchám s hrnkem čerstvě uvařené kávy do garáže a pouštím se do balení kola. Vaření, spacák, karimatka, tarp ani stan nebude potřeba, pár kousků oblečení, co nejvíc vody, káva, čaj, hrnek, nářadí a nezbytný respirátor. Nějak mám takový divný pocit u žaludku, že tohle bude na dlouhou dobu poslední možnost vyjet si přes noc ven. Cílem je Psí kostel, o kterém vím od loňského roku a dlouho si říkám, že by to stálo za to, vyrazit tam na jednu noc.
Počasí je vyloženě jarní, slunce přes lehký opar svítí a lehce hřeje a předpověď na středu a čtvrtek slibuje teploty atakující třináct stupňů. Což je na konec února luxusní. Trasa je naplánována pro gravel a je nám jasné, že to v lese a hlavně údolích bude asi ještě dosti zajímavé.
Přesně ve dvě hodiny přijíždí Ondra a než okem mrknu, má z kufru vytažené kolo a je připraven na startu. Vyrážíme! Jedeme do Hodkovic nad Mohelkou a zde sjíždíme z hlavní silnice a směřujeme na Petrašovice. Ty leží v dolíčku a tak po opuštění této vesnice se pěkně zahřejeme. V údolích je značná zima a na vršcích zase teplo.
Při výšlapu se člověk zpotí a při sjezdu naopak mrzne. Co byste také mohli čekat v únoru. Za Českým Dubem odbočujeme do dlouhého a táhlého stoupání směrem na Kotelský vrch. Odbočujeme na Zábrdí, sjíždíme do údolí a zpomaluje nás led na cestě, s koly na něm bruslím, neustále jedna noha z nášlapu a každou chvíli se nás ledový povrch snaží strhnout na zem.

Cesta se najednou mění na sněhové pole a to se již na gravelu projet nedá. Nezbývá nám nic jiného, než slézt z kol, brodit se sněhem a kola tlačit. Naštěstí to netrvá dlouho a jsme v Zábrdí, kde lze opět na kola nasednout a pokračovat jízdním stylem. Jsme v Ralsku, vše se opakuje, v údolích zima a místy sníh na cestě. Naštěstí jsou to ale pouze krátké úseky a tlačit už nemusíme. Upalujeme směr Mimoň, slunce pozvolna klesá k obzoru a jak klesá, klesá i okolní teplota. Okolo půl páté jsme v Mimoni, kde si kupujeme jídlo k večeři, k snídani a pivo. Rychle do sedel a jet. Ještě nás čeká pár kilometrů a teplota rychle klesá. Konečně jsme v Hradčanech, kde odbočujeme do lesů a vydáváme se hledat Psí kostel. Jedeme po nám dobře známých cestách, protože jsme zde loni pořádali Fat Bike Challenge, ale na konci naší dnešní cesty přeci jenom zabloudíme a skončíme na vedlejším kopci, než se nachází onen kostel. Chvíli hledáme a nakonec nacházíme správnou odbočku a po chvilce intenzivního tlačení jsme konečně na místě.

Škoda, že jsme nestihli západ slunce. Co se dá dělat. Odkládáme kola a jdeme se podívat na místo noclehu. Hodně se to zde od loňské návštěvy změnilo. Přibylo posezení u ohniště a hlavně je zde spousta nařezaného dřeva. Ve skalním výklenku nacházíme noviny a PePo na podpal, kalíšek plnotučné hořčice a kovový rošt na grilování. Noviny a podpalovač nepoužijeme, na to máme březovou kůru, akorát musíme nasbírat chrastí na podpal a nějaké menší klacky. To se nám nakonec v mokrém lese jakžtakž daří a za chvíli nám plápolá malý, zatím nehřející, o to více čadící ohýnek. Při čekání na pořádné rozhoření ohně si připravujeme spaní a je to parádní, protože někdo sem nanosil spoustu slámy, která je kupodivu krásně suchá. 

Oheň hoří, na něm rošt, na roštu klobásky a vedle nich hermelín, v rukou plechovky s pivem a večer krásně plyne. Kecáme, jak jinak, o kolech, bikepackingu, ale nevyhneme se ani tématu COVIDU a politiky. Tak už to v dnešní době chodí.

Je jasná mrazivá noc, do jeskyně svítí oranžová záře měsíce a my jdeme okolo desáté zalehnout do spacáků. Noc je klidná. Sice chladná, ale ve spacáku je příjemně.

Budíme se brzy ráno, sotva vylezeme ze spacáků, pouští se do nás nekompromisně mráz. Rychle vaříme kávu, po které ještě následuje čaj a makový závin k snídani. A jde se balit. Prsty jsou tak zkřehlé, že se balení ukazuje jako značně obtížná záležitost. Brašna nejde ani pořádně srolovat a o připínání na řidítka ani nemluvě. Nakonec se vše zdárně podaří, bereme odpadky, kola a vyrážíme na cestu. Po příjezdu do Hradčan se rozhodujeme, že domů pojedeme oklikou. Jedeme po hlavní silnici a pokaždé, když se dostaneme na slunce, zastavíme a lačně sajeme teplo z jeho paprsků. Zahřejeme se a opět vjíždíme do mrazivého stínu a takto to jde stále dokola. Když tu najednou zastavujeme a vyjeveně čumíme na ceduli Vítejte v Doksech!

Cože? Jak jako Doksy? Co tady děláme? Vždyť to je úplně opačným směrem. Koukáme do map a zjišťujeme, že hned na začátku jsme špatně odbočili a dojeli do Doks. Ondra poznamená, že to asi v práci v poledne nebude, na to mu já lakonicky odvětím, že se do práce dnes asi vůbec nedostane. Otvíráme opět mapy a hledáme nejjednodušší cestu domů. Volíme směr Mnichovo Hradiště, kam se dostáváme kolem poledního. Máme hlad a tak zastavujeme u malé pizzerie, já si nasazuji respirátor a jdu nám koupit jednu pizzu a cukerný nápoj Coca-Cola. Sedíme na malém parkovišti, baštíme pizzu, zapíjíme sousta kolou a je nám blaženě. Vynikající pizza. Břicha plná a tak můžeme opět vyjet na cestu. 

Vzhledem ke zdržení a zajížďce, volíme nejrychlejší, ale ne nejkratší cestu, směr Žabakor a Turnov. Z Turnova už jedeme po nám dobře známých cestách do Hodkovic nad Mohelkou. Poslední výšlap na Záskalí a okolo třetí hodiny jsme doma. Ondra rychle nakládá kolo do auta, loučíme se a oba dva se jdeme věnovat našim rodinám. Těla jsou unavená, ale hlavy čisté. A to nevíme, co nás teprve čeká v následujících dnech.

Psí kostel vám určitě mohu vřele doporučit, za vaši návštěvu určitě stojí. Akorát dobře volte den, kdy tam vyrazíte. Rozhodně zvolte, pokud je to možné, pracovní dny v týdnu, protože o víkendu by se vám mohlo dost dobře stát, že zde místo na spaní nenajdete. A i když zde nebude chtít spát, určitě za návštěvu stojí i tak. Ať už na kole či pěšky.

Vzdálenost
130 km

Obtížnost
2 z 5

Dny
2 dny

SHARE
  • 130 km
  • 2 z 5
  • 2 dny

support:
inzerce inzerce