Ritchey Outback Midnight Eagle

Text a foto: Bikolka

Motivace

Jeden takový podobný den mi volá Dag. Pokecáme, co je nového, a bavíme se, zda pro jeho web napsat o mé loňské stavbě Ritchey Outback Midnight Eagle. Přemýšlím, jestli je vlastně někdo na takový článek zvědavý. Jsem ohledně stavby naprostý laik a geometrii rámů kol umím porovnat, jen když vedle sebe stojí v garáži. A možná právě proto ten článek napsat. Pokud váháte nad vlastní stavbou, že to bude složité nebo drahé, berte následující řádky jako podporu. Podle mě to je to totiž mnohem lepší volba než dělat kompromis, pokud na trhu nemůžete najít to správné sériově vyráběné kolo. A když budete nakupovat s rozmyslem, dráze to vyjít také nemusí.

Výchozí stav

Mám druhý gravel GT Grade carbon. Jezdím na něm rád, geometrie mi vyhovuje a natočili jsme spolu několik tisíc bikepackingových kilometrů. Přesto, když se s odstupem na kolo podívám, jedná se vlastně již o „custom“ stavbu. Na kole jsem za jiný produkt vyměnil kazetu, převodník, sedlo, sedlovku, řídítka, záplety. Trochu specifický tvar rámu brání instalaci větší rámovky, a když kolo více naložím, není to ono. Je to svižný univerzál ale žádný tank. Navíc na dálkových jízdách nejsem úplně spokojený s převody a do zadní stavby se vleze max. 40 mm gumy. A tak jak v zimě koukám z okna, rozhoduji se pro stavbu ocelového gravelu na více dobrodružné výpravy (dobrodružná výprava je dost osobní metrika :-).

 Postup

Při pořizování jednotlivých částí se rozhoduji v následujícím pořadí: zaměření kola -> materiál rámu -> osy –> rám –> řízení -> převody –> záplety -> zbytek komponentů. Předchozí rozhodnutí zužuje další.

Materiál rámu – ocel je jasná volba. Kolo chci pro vícedenní jízdy na těžko silnice / polní cesty. Karbonový rám mám na stávající „jedničce“ a nechám si ho. Titan je dražší a nechci, aby se mi stavba rozpočtově vymkla. Hliníkový rám jsem měl na svém prvním gravelu od Norca a byl jsem z něj vytřesený. Ocel je klasika a měla by na gravelu poskytnout kousek toho komfortu navíc.

Více času mi zabere další rozhodnutí a spekulování jaké osy. GT má standardní osy 142/110 – 12 mm. Chtěl bych mít možnost přehazovat mezi rámy zapletená kola, ale boostové osy poskytují více prostoru pro gumu v rámu. Hodně pěkných ocelových rámů má boostové osy. Nakonec se rozhoduji pro standardní 12 mm rozměr. Chci, aby kolo jelo a ty boostová už jsou trochu „monster gravel biky“ na pohodové ale pomalejší výpravy.

Rám hledám takový, aby měl úchyty na bikepacking, geometrie byla uvolněnější pro dlouhé jízdy a postavou jsem nebyl na rozmezí dvou velikostí. Dalším požadavkem je, aby se tam vešlo aspoň 45 mm gumy. Hodně mi pomohl web www.bikeinsights.com.

Mají poměrně rozsáhlou databázi rámů, které je možné mezi sebou číselně i graficky porovnat. Nejdříve zvažuji nákup rámové sady Kona Sutra, pak se na pár týdnů zamiluji do Fairlight Secan, abych nakonec pořídil Ritchey Outback. Recenze má skvělé, geometrie je přesně dle požadavků a je na něj velká sleva. Kterou nakonec bohužel prošvihnu.

Ohledně řízení není u Outbacka co vymýšlet. Na GT mám řídítka Ritchey Venture Max WCS (44 cm), která mi naprosto vyhovují. Na některých fotkách Outbacka hned po sestavení možná najdete řídítka jiná, ale to jen proto, že WCS přišly později a na první testování jsem tam dal řídítka, která jsem měl navíc.

Převody a řazení už byla větší výzva. Bylo mi jasné, že musím zkombinovat silniční a MTB komponenty, abych dosáhl požadovaného rozsahu převodů. Možností existuje více na mechanice i elektrice. Nakonec jsem se rozhodnul pro systém SRAM AXS. Měl jsem reference od Daga, mechanik mi to schválil a danou kombinaci montují i přímo výrobci kol. Navíc jsem s ohledem na specifika rámu a jeho venkovního vedení bovdenů preferoval elektronické řazení.

V mém případě to znamenalo 12 rychlostní SRAM AXS páky s GX AXS Eagle přehazovačkou. Kazetu jsem dal 10 – 52 a jedno převodník 40 zubů. Tohle je lehčí i těžší převod než mám na GT (11 – 46 / 42). Převody jsou hodně o osobní preferenci a má zkušenost je, že hrubá síla se v kopcovitém terénu při vícedenních jízdách na těžko hůře regeneruje. Na dotazy, jestli mi nechybí převod pro správnou kadenci, říkám, že jsem ten pocit jsem opravdu nikdy neměl. Kadenci vlastně ani neměřím.

Když jsem řešil kliky, trochu jsem se zastavil u pojmu optimální řetězová linka. Bližší vysvětlení poskytne báječný Calvin Jones na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=0lN3Zf9gpp8

SRAM dělá Force kliky v úzké i široké verzi a já nevěděl, u které verze bude menší křížení řetězu na krajních pastorcích. Šířka šlapacího středu a zadního náboje napovídá, že lepší linka by mohla být u úzké verze klik. Proč má ale hromada podobných staveb široké? Navíc široké kliky rovná se hodně podložek. Píšu na SRAM i Ritchey zastoupení, první doporučují “wide” druzí “narrow” verzi. Můj mechanik tvrdí úzké, stejně Dagovo kamarád Ondra z BikeBrothers. Je to 3 -1, sorry SRAM, beru úzké kliky. Po montáži jsem si na to už vlastně nikdy nevzpomněl a nijak to nezkoumal.

Převody je dobré v klidu rozmyslet a možná se i podívat na čísla v nějakém gear kalkulátoru. Záleží na určení kola a jeho plánovaném využití. Statistiky o mém řazení v SRAM webové aplikaci mluví jasně. Na odpoledním švihu prakticky neřadím pod převodový poměr 1. Naložený v Alpách ale točím pod 1 dlouhé hodiny. 

Díky jednopřevodníku jsem možná trochu pomalejší na průměrech u rovinatých jízd ale na gravel nebo MTB kolo bych už nechtěl jinak.

SRAM kazeta určila XD ořech zadního náboje. Ve slevě kupuji DT Swiss 350 – 28 děr a nechám ho zaplést do nových Stans Crest MK4 ráfků, které mám doma navíc „skladem“. Na ráfky přijdou pláště Vittoria Terreno Dry 47mm s duší uvnitř.

Zbytek komponentů posbírám doma ve skladu odložených dílů. Finální montáž nechávám na svém mechanikovi. Mám v něj plnou důvěru. Navíc zkrácení vidlice a zapletení ráfků bych stejně doma neuměl udělat.

Jak to dopadlo

Výsledkem je mé vlastní unikátní kolo, na kterém si užívám každou jízdu. Podobné rozhodně každý den na silnici nepotkáte! Pravidelně jezdím na třech kolech, když na Outbacku jsem poslední sezonu odjel nejvíce kilometrů. Kola netestuji, takže výstižně popsat pocity z jízdy a chování geometrie rámu jako profesionální jezdci neumím. Připojuji tedy aspoň pár postřehů z loňské sezóny.

Rám je komfortní a nejsem z něj rozbitý ani po dlouhých jízdách. Jede svižně na asfaltu i v terénu. Když kolo naložím, nemám pocit, že by se kroutilo. Jízdní projev je klidný. Není problém pustit řidítka a v klidu si něco během jízdy vyfotit (mimo silnici). Jsem spíše menší postavy, ale kolo má díky tvaru ocelových trubek dost místa na rámovou brašnu (rám je velikosti M). Barva je krásná a kolo se mi ani za rok neokoukalo. Váha je okolo 10,5 Kg.

Postupně přidávám milimetry na představci. Začal jsem s 80 mm, teď vozím 90 mm a asi ještě přidám. Vyměnil jsem sedlo. Také jsem po pár tisících kilometrů musel řešit popraskané ráfky Stans Crest MK4, což stavbu bohužel dodatečně prodražilo. Ráfky jsem ale neměl sílu ani čas reklamovat. Trochu mi vadí plonková navářka pro bovden na horní rámové trubce, která má tendenci otáčet brašnu. Musí se použít brašna s měkkým dnem, např. Acepac. Rám nemá zarážku vymezující usazení zadního kola, takže se tam trochu hůře trefuje zadní osa. Chtělo se mi skoro brečet, kdy jsem s fólií na ochranu laku částečně strhnul i krásné logo Ritchey tubing.

Finální cena kola všech i dodatečně vyměněných komponentů a práce mechanika je pod 100.000,- Kč. Kolo prodražily nové DT GR531 záplety, které nahradily popraskané Stans MK4. Měl jsem rovnou koupit DT GR1600. Takto jsem je vlastně postupně složil z jednotlivých dílů. Kdybych neřešil tyto problémy a trefil slevu na rám, vyšlo by kolo pod 90.000,-Kč.

Na kole jezdím rád a vlastně je to asi moje nová jednička. Ale neříkejte to prosím mým ostatním kolům, bylo by jim to líto.