Už nějakou dobu jezdím jednou za čas do Děčína pracovně. A před časem mě napadlo spojit to s bikepackingem a zpátky se vrátit na kole. Teď k tomu konečně došlo. Úplně se mi nechtělo jet ráno na kole do Děčína, tak jsem si to trochu usnadnil tím, že ráno pojedu vlakem a odpoledne vyrazím zpět domů do Prahy s jednou nocí venku.
Text a foto: Michal Havelka
Na víkend hlásili docela vysoké teploty řekl jsem si že to nějak půjde odkládat to nechci. Takže v pátek ráno na vlak do Holešovic a v šest rychlíkem Berliner do Děčína. Cesta zabrala hoďku a už stojím na nádraží v Děčíně . V poledne jsem šel s kolegy na oběd a už důkladně pražilo to bude cesta.
Někdy kolem půl čtvrté vyrážím na cestu venku je jak v peci, asfalt se skoro vaří, místy jsou na něm vidět bublinky. Vybral jsem cestu přes kopečky ne klasicky podél Labe. Respektive jedu podél Labe do Těchlovic a pak nahoru přes Bukovou horu.
Nakonec jsem se na Bukovku nějak dostal, ale v tom vedru to bylo náročné. Teď už si to svištím celkem svižně na sraz s dcerou Matyldou. S tou jsem se dohodl že se potkáme na půl cesty na vyhlídce Čáp kousek od Úštěku a druhý den ráno budeme pokračovat spolu zpět do Prahy.
Jedu Husí cestou směr vyhlídka Čáp. Husí cesta je takový sen gravelisty, prostě krása střídá nádheru a i v tom vedru si to užívám. Kdo tam nebyl doporučuji. Už jsem tam po třetí a stejně se nemůžu nabažit. Pískovcové skály, výhledy a mírně se svažující cesta.
Mezitím už mi dcera volá, že je kousek od vyhlídky v obci Pavličky a že na hřbitově teče voda a můžeme se opláchnout. Tak super koupel bude na hřbitově.
Ale máme žízeň a vodu na pití zde brát nechceme. Tak hledáme kde se napijeme a nabereme vodu na večeři a snídani. Našli jsme penzion U Kopyta, moc milá paní domácí nám ukáže kde si co můžeme vzít a odběhne. Zaplatit můžeme QR kódem, paní domácí má ve své hosty důvěru.
Teď už se jen dostat na vyhlídku, no myslel se že vyjedu, ale nakonec jsem rád že vytlačím. Nahoře je celkem rovné místo na spaní, už je docela pozdě tak si říkám že tam asi budeme sami. Nakonec sem ještě dorazí jedna dvojice. Chtějí rozdělávat oheň, to se jim snažím rozmluvit protože je opravdu sucho a dělat oheň v borovém lese, když přes den bylo 35 stupňů není dobrý nápad. Nakonec to pochopí a mizí jinam, takže tam opravdu sami zůstáváme. Vzhledem k vedru stavím jen vnitřek stanu jako moskytiéru, je takové vedro že ani nemůžu usnout a to ležím pouze v tričku a trenkách bez spacáku. V noci to kolem nás bouří a bleská, takže rychle tropiko. Nakonec spadlo pár kapek, to bylo všechno. Ráno snídaně ovesná kaše, kafe a jedeme se vykoupat do Harasova, kde se chceme i najíst. Vaří tam výborně jejich boršč je vyhlášený.
Jak tak sjíždíme do Kokořínského dolu je na silnicích mokro, těsně před námi se zde prohnala přeháňka. Hned se lépe dýchá, následuje povinná zastávka u studánky, kde naplníme lahve a napijeme se a pokračujeme k rybníku Harasov. V Harasově mají okénko ještě zavřené, tak jdeme nejprve do vody. Voda je osvěžující a relativně chladná. Následně se otevírá výdejové okénko a já objednávám jednoho plavčíka (pivo) a boršč. Oboje je skvělé a moc dobré, jen si místo dřevěné lžíce beru svoji titanovou to dřevo v puse mi nedělá dobře. Brrr ještě teď mi jezdí mráz po zádech.
Pak už jen klasickou cestou přes Byšice a Kostelec nad Labem domů. V Kostelci ještě dáváme zmrzku a ledové kafe, to už je taková návratová klasika. Výlet byl super jen to vedro bylo ubíjející.
I jedna noc venku se počítá a konečně jsem si splnil předsevzetí z Děčína do Prahy na kole.
Diskuze